26letý Leonid Toptunov (1960-1986) byl jedním z operátorů jaderné elektrárny Černobyl a měl směnu právě v den havárie. Společně s kolegou a kamarádem Alexandrem Akimovem se snažili zachránit, co se dalo, ale oba za to zaplatili životem. Akimov zemřel po 15 dnech, Toptunov 3 dny po něm. Italská fotografka Francesca Dani vyhledala před 4 lety Leonidovu matku a udělala s ní rozhovor. Co nejzajímavějšího o něm a jeho rodině se dozvěděla?
Leonidův otec byl pravděpodobně u startu Gagarina do vesmíru
V době pořízení rozhovoru žila Leonidova matka Vera v Kyjevě, jen se svou kočkou. Kde je jí konec teď v roce 2023, se mi nepodařilo dohledat. Leonidův otec Fyodor zemřel 26. dubna 2010 ve věku 79 let, shodou okolností v den 24. výročí černobylské havárie. Nebyl to jen tak někdo. Podle všeho byl kdysi vojenským vědcem působícím v Bajkonuru – to je město v Kazachstánu, kde se nachází kosmodrom, odkud startoval Jurij Gagarin do vesmíru. Leonidův otec byl pravděpodobně při tom! Právě jeho práce byla důvodem proto, že rodina až do 12 let věku Leonida žila v Kazachstánu. Potom se přestěhovali do Tallinu (nyní Estonsko) – opět kvůli otcově práci. Leonid neměl žádné sourozence.
Leonid byl jako dítě velmi nadaný a oblíbený
Matka v rozhovoru sdělila, že Leonid byl jako dítě velmi nadaný ve vědě a matematice a někdy ho učitel přírodních věd požádal, aby vysvětlil lekci místo něj. Nikdy nebyl šikanován za to, že je šprt. Naopak měl spoustu přátel, protože byl vždy ochotný pomoct svým spolužákům. Když se rozhodl pro studium jaderného inženýrství, jeho matce se to nelíbilo – jaderné energie se bála.
Kamarád ho přirovnal k nejslavnějšímu milovníkovi němé éry
Leonid měl rád holky a byl u nich oblíbený. Jeden z jeho přátel ho označil za skutečného Rodolfa Valentina, což byl italsko-americký herec, hvězda 20. let 20. století, nejslavnější milovník němé éry a prototyp zbožňovaného hrdiny.
Bydlení v Pripjati
Leonid se přistěhoval do svého bytu v Pripjati v roce 1985. Bydlel v 9. patře (až nahoře) a jeho byt měl výměru jen 25 m². O patro níž bydlel Alexej Ananěnko, jeden ze tří „potapěčů“. Leonid a Alexej byli přátelé. Leonidova matka tu byla jen dvakrát – poprvé když pomáhala synovi se stěhováním, podruhé během 90. let, kdy si z bytu chtěla odnést jeho fotoalbum. Pokoušela se sem dostat několikrát už dřív, ale do zakázané zóny se jí hned tak dostat nepodařilo.
Leonid poslal rodičům telegram z nemocnice, že je v pořádku
Leonidovi rodiče se dozvěděli o havárii až 2 dny poté. Byli zrovna na dovolené… 29. dubna, tedy 3 dny po havárii, jim pak Leonid poslal telegram, kde jim sdělil, že je v pořádku, ale byl převezen do moskevské nemocnice. Když za ním rodiče dorazili, byl už v pokročilé fázi nemoci z ozáření a pomalu umíral.
Odmítl holiče, věděl, že umře
V den, kdy zemřel Alexandr Akimov, začal Leonid trpět velkými bolestmi. Padaly mu vlasy – a přímo do otevřených ran na obličeji. Jeho matka chtěla zavolat holiče, aby Leonida ostříhal. Leonid jí prý řekl: “Mami, já umírám, je zbytečné utrácet za holiče. A stejně je můžeš prostě jen vytrhnout, jde to jak nic.” Zbývaly mu 3 dny života.
Otec se rozčílil, když chtěli hned zapečetit synovu rakev
V den, kdy Leonid zemřel, dali jeho tělo do speciální rakve upravené tak, aby se radiace nedostala ven, a naložili ho do náklaďáku. Jeho rodiče nastoupili do auta s ním. Jakmile ale operátoři začali pečetit rakev, Leonidův otec se prý ohromně rozčílil. Požadoval, aby byla rakev zapečetěna až těsně před pohřbem – chtěl, aby jim bylo umožněno dát poslední sbohem. Nakonec docílil toho, že rakev se opravdu pečetila až později.
Rodičům napsal Anatolij Djatlov
V roce 1989, tedy 3 roky po havárii, dostali Leonidovi rodiče dopis od Anatolije Djatlova. Ten byl tou dobou ve vězení, kde si odpykával trest za podíl na havárii. V dopise zejména uváděl, že ani on ani Leonid Toptunov nejsou viníci, a zmiňuje se o projevu A. P. Alexandrova, který byl hlavním konstruktérem projektu RBMK reaktorů (takový reaktor byl i v Černobylu). Měl mylně pocit, že Alexandrov v projevu přiznal vinu, ale rozhodně to nebyla pravda. To, že si to Djatlov tak vyložil, můžeme připsat spíš jeho zoufalství.
Zproštěn viny až po 22 letech
Teprve v roce 2008 byl Leonid Toptunov zpětně zproštěn viny a vláda předala jeho rodičům Řád odvahy. Medaili ale někdo ukradl.
Zdroj:
francescadani.com (odkaz přímo na rozhovor s Verou Toptunovovou už je neaktivní, výpis toho nejzajímavějšího najdete na reddit.com)