Marie Antoinetta (1755-1793) a Ludvík XVI. (1754-1793) se brali, když jí bylo 14 let a jemu 15 let. Pochopitelně celý dvůr očekával, že o svatební noci dojde k završení sňatku… Ale nejenže na něj nedošlo o svatební noci. Nedošlo na něj ještě spoustu let poté. Úplný pohlavní styk se páru podařilo provést až 7 let po svatbě!
Obecně proklamovaným tvrzením je, že Ludvík měl fimózu (zúženou předkožku) a právě to mělo být tím důvodem, proč byl sex znemožněn – ale to není pravda. Hned v roce svatby (1770) prohlédl Ludvíka lékař a zapsal: „Princ nemá absolutně žádnou přirozenou vadu, která by mohla zabránit naplnění jeho manželství“. Ludvík se zároveň po přímé otázce svěřil králi (svému dědovi Ludvíkovi XV., který byl naopak i po šedesátce velmi sexuálně aktivní), že se mu prostě jen nedaří překonat nesmělost. Za další dva roky lékař prohlédl Ludvíka znovu a potvrdil diagnózu – tedy že je zcela v pořádku a není třeba žádná léčba.
Ludvík zákrok nepotřeboval, vymiňovala si ho Marie Terezie!
O operaci ani žádném „drobném zákroku“ opravdu neexistují žádné záznamy, naopak existují opakované záznamy, že Ludvík zákrok nepotřebuje. Zmínky o operaci se hojně objevují jedině v korespondenci mezi Marií Terezií, Marií Antoinettou a rakouským velvyslancem – vždycky ale na naléhání Marie Terezie, která uváděla, že odmítá uvěřit, že by byla chyba v její dceři. Ano, trvala na operaci, která vůbec nebyla nutná.
Antoinetta dostávala od matky dopisy plné výčitek a rad
I když Marie Terezie na jedné straně tvrdila, že v její dceři chyba není, stejně osobně psala Antoinettě dopisy plné výčitek. Příčinou tohoto problému je podle ní její neschopnost vzbudit v manželovi sexuální touhu. Vysloveně jí psala, že „vše závisí na manželce“. Podivovala se i nad tím, proč mají ve Versailles oddělené ložnice (ona sama byla příznivcem společného manželského lože). Paradoxem je, že v korespondenci zároveň Antoinettu poučovala, že se nesmí protivit zvyklostem francouzského dvora… Ale jednou ze zvyklostí francouzského dvora byly právě oddělené ložnice!
Dále nabádala Antoinettu k laskání a „ještě více laskání“. Sůl do rány jí nasypala také těsně před 16. narozeninami, kdy jí barvitě popisovala, jak se Antoinettiným sourozencům v této oblasti daří (v oblasti plození dětí). Neopomněla tu poznamenat, jak ona (Antoinetta) je neschopná svou situaci vyřešit. Jindy zas rozhořčeně napsala, že Ludvík není pravý muž.
Marie Terezie důsledně kontrolovala, jak její vdané dcery menstruují
Marie Terezie také vyžadovala, aby ji všechny její vdané dcery podrobně informovaly o své menstruaci – tedy i Marie Antoinetta ji musela informovat. Naneštěstí byla její menstruace celkem nepravidelná, jednou se nedostavila dokonce 4 měsíce, což musela Antoinetta doplnit poznámkou, že těhotenství není tím důvodem. O její menstruaci psal Marii Terezii zároveň i lékař z francouzského dvora, protože Marie Terezie se obávala, že se nemůže na Antoinettiny zprávy zcela spolehnout. O jejích cyklech se v dopise zmiňoval dokonce i král Ludvík XV. (Antoinettin pratchán) – její menstruace byla zkrátka věc veřejná!
Když Antoinetta vymyslela, jak se s Ludvíkem sblížit, pro matku to bylo opět špatně
Antoinetta se později pokoušela s Ludvíkem sblížit tím, že s ním bude trávit čas aspoň ve dne, a začala s ním jezdit na lovy, ačkoli sama nelovila. Marie Terezie se ale proti Antoinettinu ježdění na koni ostře postavila – co kdyby byla už těhotná a pádem si přivodila potrat?! Nic nebylo platné, když jí Antoinetta opáčila, že zaprvé nemá být z čeho těhotná a zadruhé sám francouzský král Ludvík XV. (pratchán), jehož přáním se přece nesměla protivit, jí dal peníze na koně a její přítomnost na lovech jedině vítá. Marie Terezie s napomínáním nepřestala a z jejích dopisů plynul jediný závěr: Antoinetta má v životě jediné poslání, čili porodit, a to zatím nedokáže plnit úspěšně. Společný lov nicméně vylepšoval vztah mladého páru rozhodně účinněji než laskání, které Ludvík nijak nevítal.
Malý postelový pokrok po 3 letech
Tři roky po svatbě byl Ludvík opět vyšetřen a shledán dobře stavěným. Lékař si měl navíc s ním i s Antoinettou otevřeně promluvit. Antoinetta poté napsala Marii Terezii, že lékař řekl, že v uskutečnění aktu brání neobratnost a neznalost. Také dodala, že Ludvík se k celé situaci postavil rozumně a o všem hovořil bez rozpaků. Vyjádřila naději, že teď už to bude dobré. Později téhož roku napsala další dopis, podle kterého je zřejmé, že k něčemu málo došlo, ale není úplně jasné k čemu – konkrétně napsala, že „považuji svou svatbu za završenou, i když zatím ne do té míry, že bych byla těhotná“. Dva dny poté, co napsala tento dopis, se mladý pár svěřil se svým pokrokem i králi. Ten měl velkou radost, něžně Antoinettu políbil a nazval ji svou dcerou.
Až později vyšlo najevo, že o plnohodnotný styk se rozhodně nejednalo. Od španělského velvyslance Arandy máme záznam, že „existují přímé důkazy (skvrny), že se výron semene neodehrává na správném místě kvůli bolesti, kterou způsobuje zavádění údu“. Pravděpodobně šlo o bolest oboustrannou – pokusy o styk měly bolet jak Ludvíka, tak Antoinettu. Můj soukromý a zřejmě správný odhad je, že nebyli dostatečně vzrušeni (nebyla mezi nimi řádná velká vášeň, ale spíš rozpaky) – pak se bolesti není co divit.
Sledování cizího porodu
Pět let po svatbě byla Antoinetta nucena společně s dalšími dvořany přihlížet porodu své švagrové, hraběnky d´Artois. Tato hraběnka byla manželkou Karla Filipa, který byl mladším bratrem Ludvíka XVI. Přítomnost u porodu nařizovala Antoinettě dvorská etiketa. Být u toho pro ni pochopitelně bylo obzvlášť bolestné – a hraběnce se ještě k tomu narodil chlapec! Když bylo po všem, Antoinetta švagrovou objala a odešla do svých komnat, kde se hořce rozplakala. Hraběnka navíc velmi brzy otěhotněla podruhé.
Zas ta operace
V této době (5 let po svatbě) píše Marie Antoinetta matce, že se nakonec znovu diskutuje o možnosti Ludvíkovy intimní operace. Její lékaři jsou pro, Ludvíkův lékař proti – myslí si, že zákrok by nadělal víc škody než užitku. Toho roku byl tedy Ludvík případné operaci nejblíž, ale ani tehdy na ni nedošlo. V roce 1776 (šestý rok po svatbě) další doktor potvrzuje, že operace není třeba, a i Antoinetta tomu už zcela věří. V roce 1777 (sedmý rok po svatbě) pak Ludvík možnost zákroku definitivně zamítá. To, že operaci nikdy nepodstoupil, dokazuje i jeho dochovaný deník se zápisy o nepřerušených loveckých aktivitách. Taková bolestivá operace, navíc bez existence anestetik, by jistě znamenala několikaměsíční nucenou pauzu od jízdy v sedle.
7 let po svatbě přijíždí „na pomoc“ Josef II.
7 let po svatbě přijíždí do Versailles 36letý Antoinettin bratr, císař Josef II. Antoinetta (tehdy 21letá) se jeho návštěvy obávala, protože byl známý tím, jak krutě dokázal sdělovat kritiku. Bála se, že jí jede akorát hubovat. V den, kdy bez doprovodu přijel (18. dubna 1777), hodně pršelo. A protože cestoval v prostém otevřeném kočáře, byl zcela promočený. Ale nevadilo mu to, byl už to takový nomád. Na návštěvě u sestry strávil šest týdnů, nebydlel ale ve Versailles. Ubytoval se ale v prostém hostinci, kde spal na vlčí kůži.
Přestože Antoinetta byla Josefovou nejoblíbenější sestrou a měl ji opravdu rád, jeho kritice se nakonec opravdu nevyhnula. Sdělil jí, že je k manželovi málo něžná a poddajná, chová se chladně, znuděně, dokonce možná znechuceně. Antoinetta vzala výtku vážně a současně ocenila, že Josef si několikrát důvěrně promluvil s Ludvíkem. Nevíme přesně, co všechno spolu na procházkách probírali. Josef II. ale napsal některá svá zjištění do dopisu bratrovi Leopoldovi. A že ty dopisy byly názorné!
Díky Josefovým dopisům víme, proč přesně se mezi manželi nedařilo
„Představ si, že na manželském loži – a to je celé tajemství – je schopen silné a zcela uspokojivé erekce; zasune úd a setrvá asi dvě minuty v nehybné poloze. Poté úd bez ejakulace, ale stále ještě ztopořený, zase vytáhne a uloží se ke spánku. Je to neuvěřitelné, neboť má často noční výrony semene; nedojde k tomu ale nikdy v okamžiku, kdy je uvnitř. Krále nicméně tato činnost uspokojuje,“ píše Josef Leopoldovi. Část dopisu je zuřivá: „Ach, kdybych tak jen mohl být s ním! Zbičoval bych francouzského krále, až by vystříkl jak osel z čistého vzteku!“
Nechybí tu ani úvahy nad nedostatečným temperamentem Marie Antoinetty, tedy aspoň v této oblasti. Myslí tím, že není dost náruživá a nedokáže převzít iniciativu. Josef doplňuje, že oba dva jsou naprostí břídilové. S Ludvíkem není vůbec nic v nepořádku, je jen líný, netečný a pořádně neví, jak na to.
Je možné, že Ludvík zároveň nevěděl, že má provádět příslušné kopulační pohyby? Možná. Jenže on i Antoinetta absolvovali tolik konzultací s lékaři, že je nepravděpodobné, aby jim to někdo nevysvětlil. Šlo o tu nejspíš o tu bolest. Pohyby je bolely, a tak to chtěli zkusit bez nich… Netušili, že takhle to ale fungovat nebude.
Nevíme, jaké rady Josef udělil. Ale pomohly!
Po nějakých 2-3 měsících od Josefovy intervence se konečně zadařilo. Sedm let a tři měsíce po svatbě, krátce před Ludvíkovými 23. narozeninami, završili manželé svůj svazek. Že pomohla právě Josefova rada, víme díky tomu, že Marie Antoinetta s Ludvíkem mu napsali dopis, kde mu děkují za pomoc. Jeho rada byla skutečně zásadní.
Josef byl ve Versailles v dubnu a květnu, koncem srpna pak nadšená Antoinetta psala matce „o tom největším štěstí jejího dosavadního života“. Píše, že král nyní dává důkaz své lásky opakovaně a „dokonce ještě důkladněji než poprvé“. Dokonce ani to, že hraběnka d´Artois byla potřetí těhotná, už nepůsobilo tak děsivě. Sama Marie Antoinetta zjistila těhotenství půl roku na to, tedy osm let po svatbě. Její první dítě se narodilo krátce před Vánoci v roce 1778, byla to holčička a dostala jméno Marie Terezie Šarlota. U dvora byla známá jako madame Royale.
Zdroj: kniha Marie Antoinetta, Antonia Fraser
TRIČKA A TAŠKY S MARIÍ ANTOINETTOU V PRODEJI JEN DO 7. 9. 2023!
