Pojďme se podívat na část dopisu, který poslal Anatolij Djatlov rodičům Leonida Toptunova. Napsal ho ve vězení dne 1. června 1989, tedy tři roky po jaderné havárii v Černobylu. 25letého Toptunova stála havárie život, na následky ozáření zemřel po 19 dnech.
Překlad dopisu
Dovolte mi, abych vám sdělil své myšlenky, neboť ta křivda mě tíží. Skuteční viníci nehody lehce vyvázli, zatímco operátoři zůstali ti jediní špatní. Prezentovali nás jako jeskynní lidi. I jména zemřelých blízkých nechali před jejich příbuznými pošpiněná. Říkají vám, že váš syn je zločinec a že měl štěstí, že zemřel, jinak by šupajdil do vězení. Vrazi hrají divadlo. Prvním z nich je vědecký poradce projektu RBMK a bývalý vedoucí Akademie věd Anatoly Petrovich Aleksandrov. Tři roky lhal. Nakonec si dovolil jistou upřímnost v projevu na Ústředním výboru Komunistické strany Sovětského svazu 26. dubna 1989 (najdete to v čísle Pravdy z 27. dubna 1989), ale podle mého názoru si myslel, že jeho upřímná slova zůstanou za zdmi Výboru. Pokud by takové prohlášení učinil hned po nehodě, protože o tom věděl všechno, nikdo z nás by nemohl být stíhán.
– ASDyatlov, 1. 6. 1989
O čem to Djatlov v dopise mluví?
Djatlov zmiňuje projev A. P. Aleksandrova, ve kterém měl být podle jeho slov upřímný a říct něco zásadního k havárii. To ale není pravda. V projevu, který byl mimochodem rezignační, mluvil Aleksandrov hlavně o sobě. Černobylu věnoval jen několik málo slov, a to: Mohu říct, že jsem pracoval dost a byl v životě spokojený, jen ta nešťastná černobylská událost jistě ukázala, že nemám dost energie odvádět kreativní a náročnou práci.
Skutečnost, že Djatlov v těchto slovech viděl přiznání viny, můžeme přičíst snad jen jeho zoufalství. Nebo vyčetl něco mezi řádky?
Zdroj:
https://www.reddit.com/r/chernobyl/comments/ly5axn/part_of_letter_written_by_anatoly_dyatlov_to/