Nemoci

Operace anální píštěle Ludvíka XIV: Stala se módní záležitostí a dvořané ji chtěli taky

Francouzský král Ludvík XIV. (1638-1715) musel ve věku 47 let podstoupit operaci anální píštěle. Šlo o zákrok extrémní bolestivosti a s vysokým rizikem nepřežití. Ale přežil ho, a to díky šikovnosti lazebníka Félixe. Nebyla žádná náhoda, že šlo o lazebníka. V té době bylo běžné, že ne lékaři, ale právě lazebníci měli kromě své práce na starosti i nejrůznější chirurgické výkony. Ty samozřejmě probíhaly bez anestezie či jakéhokoli tišení bolestí. Přesto versailleským dvořanům přišla králova operace tak cool, že o ni měli zájem taky. I když ji nepotřebovali!

Ludvík XIV.
Ludvík XIV.

Král Slunce Ludvík XIV. měl za život spoustu zdravotních potíží. Většina z nich byla způsobena tím, že se nedokázal najíst normálně. Přejídal se tak, že to nemělo obdoby, a neměl v lásce ty, kteří jedli málo. Na jeho stole bylo klidně i třicet chodů, po čtyřech talířích polévky si dal ještě celou křepelku, celého bažanta, skopové, talíř sladkostí a obrovskou mísu salátu.

Hostina byla sice jen dvakrát denně, ale stačilo to k tomu, aby měl Ludvík stálé zažívací potíže a záchvaty koliky, při kterých se okolo něj neustále šířil oblak plynů a kdy musel jít na záchod i dvanáctkrát denně.

Ludvík XIV. statečně snášel i silnou bolest

Zatímco jiní králové klidně nechávali své lékaře popravit, když je nedokázali vyléčit (třeba Jan Lucemburský), Ludvík XIV. byl vděčný a statečný pacient. Dokonce čtrnáctkrát musel podstoupit zákrok, který obnášel vypalování tkáně žhavým železem poté, co mu lazebník odstranil zub tak nešikovně, že mu vytrhnul i kus patra. Všichni se divili, že král i ve chvíli nejkoncentrovanější bolesti maximálně slabě zasténá nebo řekne „můj bože“.

Anální píštěl: Lékaři nepomohli, povolali lazebníka

Největší operace Ludvíka XIV. čekala, když se mu ve věku 47 let vytvořila anální píštěl. Nejdřív tu byly snahy o konzervativní léčbu, která trvala dva měsíce a při které Ludvík opouštěl komnaty jen kvůli mším. Lékař mu doporučoval pít minerální vodu a vystřídali se u něj i šarlatáni. Situaci rozsekl paradoxně až ministr Louvois, který když viděl, v jakém stavu je král, doporučil mu povolat lazebníka.

Chirurg si natrénoval operaci na vězních

Tím lazebníkem byl Charles-Francois Félix. Ten Ludvíkovi potvrdil, že operace bude muset proběhnout, ale že z ní má strach, protože bude rozhodující. Ludvík ho proto vybídl, aby si natrénoval zákrok na vězních se stejným problémem. Félix provedl zkoušku celkem na 75 odsouzených, z nichž někteří to i přežili. Pak si nechal vyrobit speciální skalpel podobný srpu a nástroj na rozevření konečníku. Operace krále byla naplánována na 18. listopadu 1686 v 7 hodin ráno přímo v jeho komnatě.

Nástroje, které chirurg použil pro operaci Ludvíka XIV. Vlevo skalpel, vpravo nástroj na rozevření konečníku. | Foto: furnitureofversailles.com

Při extrémně bolestivé operaci se král dokázal ovládat

V den D se král položil na své posteli na břicho. Pánevní oblast měl vypodloženou polštářem a dva pomocníci pevně drželi králova stehna od sebe. Bylo nutné zabránit jakémukoli náhlému pohybu. I když si chirurg mnohokrát nacvičil postup, pořád se jednalo o velice nebezpečnou operaci a král byl upozorněn i na její velkou bolestivost. Při zákroku se ale zdržel jakýchkoli hysterických projevů a dokonce dokázal zadržet slzy. Když bylo nejhůř, několikrát řekl „mon dieu“ (můj bože).

Ke konci tříhodinové operace se bolestí zubožený Ludvík XIV. slabým hlasem zeptal: „Už je to hotovo, pánové? Dokončete to a nepiplejte se se mnou jako s králem. Chci být léčen jako obyčejný rolník.“

Operace neproběhla ve Versailles, ale na zámku Fontainebleau. | Foto: flickr.com

Celonárodní radost z podařené operace

Operace se povedla a král těsně po ní podstoupil ještě pouštění žilou. To už poslové vyrazili do ulic, aby zvěstovali lidem, že král přežil a je v pořádku. Celé království touto záležitostí žilo. Ludvík už ten večer vyřizoval státní povinnosti a do Vánoc byl zcela zotavený. Měl mimo jiné štěstí, že během rekonvalescence nedošlo k infekci. V 17. století se o bakteriích ještě nevědělo, sterilizace neexistovala. Félix ale namáčel obvazy ve víně a tím nejspíš dost napomohl tomu, že se místo výkonu hojilo bez problémů. Víno má coby alkoholický nápoj dezinfekční účinky.

Na počest záchrany krále byla také složena hymna:

Dvořané chtěli operaci taky

Jak bláznivý byl svět na Ludvíkově dvoře, dokazuje skutečnost, že trpět stejným problémem se stalo módní záležitostí. Dvořané chtěli postoupit tu samou operaci bez ohledu na to, jestli ji potřebovali nebo ne. Někteří si dokonce dávali na zadek obvazy a předstírali, že už mají operaci za sebou.

Ludvík XIV. měl před sebou ještě 30 let života. Zemřel v 77 letech na gangrénu, kterou lékaři objevili pozdě.

 

Zdroje:

factrepublic.com, napoleon-knihy.blogspot.com, furnitureofversailles.com, epochaplus.cz, eurozpravy.cz, franceinter.fr, Wikipedia Commons, flickr.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.