Smrt Krále Slunce den po dni

Ludvík XIV., nazývaný též Králem Slunce, umíral v bolestech uprostřed těžkých časů Francie, nenáviděn svým lidem a se zcela vyčerpanou královskou pokladnou. Osudnou se mu stala gangréna, kterou lékaři objevili tak pozdě, že už se nedalo nic dělat.

Ludvík XIV. (1638 – 1715) vládl neuvěřitelných 72 let a po celou dobu vlády vedl zemi do jedné války za druhou. Není divu, že Francie byla na konci jeho života zcela zdecimovaná, hlavně po poslední válce o španělské následnictví, která trvala 15 let. Silně neutěšenou situaci neulehčovala ani právě probíhající malá doba ledová, vedoucí k dlouhodobé neúrodě. V zemi nevyhnutelně vypukl hladomor doprovázený epidemiemi a vysokou úmrtností.

A v této době, dne 11. srpna 1715, si Ludvík XIV. začal stěžovat na bolest v levé noze.

12. srpna

Ludvíka XIV. prohlédne lékař a nesprávně mu diagnostikuje ischias. Tím, že na této diagnóze bude trvat ještě dalších dvanáct dní, nevědomky podepíše králi rozsudek smrti.

13. srpna

Král se naposledy objevuje na veřejnosti, kde už ho silně zmáhá únava. V jeho levé noze hlodá gangréna, ale zatím nikdo nic netuší.

14. srpna

Stav Ludvíka XIV. se prudce zhoršuje. Trpí nespavostí a bolest nohy už je trvalého charakteru. Je tak silná, že králi znemožňuje chodit. Na svou poslední mši v životě se proto nechá donést. Noha během dne čím dál více otéká a Ludvík je v horečkách. V následujících dnech lékaři masírují nohy horkými kusy plátna a mažou je esencemi z bylin a vína. Nic nepomáhá.

19. srpna

Ludvík uléhá a už nevstane. Vzhledem k dvorní etiketě, kterou sám zavedl a která spočívá v absolutní prezentaci panovníka v dobrém i zlém, se jeho ložnice stává veřejným místem. Žil doslova na očích veřejnosti a nyní na nich i umírá.

22. srpna

Lékař se začíná obávat, aby mu nebyla přičtena odpovědnost za králův zhoršující se stav, případně smrt, a ze strachu pozve do Versailles deset lékařů z Paříže. Ti po příjezdu měří Ludvíkovi puls, a aby zakryli, že jsou v koncích, bezcílně mezi sebou vedou řeči a podávají nesmyslné “léky”. Jedním z nich je oslí mléko, prý kvůli lepší stravitelnosti. Ludvík prožívá peklo. Stěžuje si, že má bolesti, jaké nikdy nezažil – a že toho přežil hodně. Po celý život ho průběžně trápily horečky, migrény, ledvinové koliky, závratě, přestál kapavku, tyfus, spalničky, tasemnici i pravé neštovice.

24. srpna

Lékaři převazují Ludvíkovi nohu a poprvé zjišťují, že je pokryta “černým mramorováním”. Dosud nedokázali nemoc odhalit a nedokážou ji ani vyléčit. Jedná se o sněť (gangrénu), nevratnou nekrózu tkání, která se dodnes dá řešit pouze amputací. Jenže v 18. století se amputace prováděly zaživa a bez sterilizace a pro starého člověka (králi bylo 77 let) znamenaly většinou jistou smrt. Jakmile Ludvík zjistí, že má sněť, ví, že je s ním konec. Přesto se po dohodě s lékaři přistupuje k amputaci, kterou ale chirurg nedokončí. Poté, co desetkrát řízne amputační pilou do královy nohy, nazná, že gangréna je už v příliš pokročilém stádiu. Zasahuje celou levou nohu, která vypadá, jako by byl král už půl roku po smrti. Jeho smrt je v tuto chvíli nevyhnutelná. Ludvík se dokončení amputace přesto dožaduje, ale lékařům se naštěstí daří ho odradit a tím ho uchránit před zcela zbytečným mučením. Léčba je přerušena a král se uchyluje k plnění svých křesťanských povinností – připravuje se na odevzdání duše Bohu.

25. srpna

Ludvík si povolává zpovědníka a požaduje poslední pomazání.

26. srpna

Ludvík se ptá lékařů, kolik času mu zbývá. Předpovídají mu dva dny, a proto si k lůžku povolává rodinu a další své nejbližší, aby se s nimi rozloučil. Návštěva princezen je pro něj nesmírně bolestnou chvílí. Madam Palatine, králova švagrová, nese loučení mimořádně těžce. Nakonec přichází k Ludvíkovi jeho pětiletý pravnuk, jediný přímý následník trůnu a budoucí Ludvík XV. Umírající Ludvík XIV. mu domlouvá, aby se vyvaroval válek.

28. srpna

Král postupně ztrácí vědomí. Na versailleském dvoře se znenadání objevuje šarlatán, který nabízí lék na léčbu gangrény i otravy krve. Protože už není co ztratit, lékaři souhlasí s podáním. Jde o jakési kapky, které králi nakapou do vína. Ludvík po požití opravdu ožívá a všichni jsou plni naděje, že se stal zázrak. Bohužel efekt vydrží jen 24 hodin a poté se Ludvíkův stav rapidně horší. Upadá do polobezvědomí. Muž, který s lékem ke dvoru přišel, ze strachu tajně uteče.

1. září

V 8:15 ráno král Ludvík XIV. umírá. Odchází dle svědků poklidně. Jeho tělo je po celý den ponecháno na lůžku a do ložnice proudí davy lidí, šlechta i nejprostší lid, aby se přesvědčili, že král je mrtev.

2. září

Tělo krále je přeneseno do předpokoje a položeno na stůl. Následuje pitva, které je přítomno třicet osob. Průběh pitvy je zvlášť nepříjemný, protože králova mrtvola se vzhledem ke svému stavu i letním teplotám neobyčejně rychle rozkládá a samozřejmě nesnesitelně zapáchá. Gangréna je od levé nohy rozšířena do celého těla až k hlavě. Tělo je během pitvy symbolicky rozděleno na tři části: tělo, vnitřnosti a srdce, z nichž každá bude pohřbena na jiném místě. Za normálních okolností by bylo tělo po pitvě nabalzamováno a veřejně vystaveno po dobu dalších několika dní. Je ale natolik znetvořené, že se lékaři rozhodnou nevystavovat ho ani po balzamování. Ihned jej uloží do rakve a to je naposled, kdy krále někdo vidí.