Všechny články o Marilyn Monroe (1. 6. 1926 – 5. 8. 1962) jsou stejné a už léta si z nich neodnesete nic nového. Tady ale paseme po detailech a ne po tom, co ví každé dítě. Schválně: kolik z devíti faktů níže vám dosud nebylo zcela známo?
#1 Měla nízké sebevědomí a bála se kamery. Málokdo by to čekal, ale Marilyn Monroe si celý život připadala bezvýznamná. Velkou roli v tom sehrálo její dětství, protože otce nikdy nepoznala a matka nebyla schopná se o ni pořádně postarat. Herečkou se podle svých slov stala, protože byla nikým a díky rolím měla možnost stát se někým. Ale i když svého cíle brzy dosáhla, natáčení filmů pro ni nebyla žádná pohoda. Nechala se slyšet, že vždycky měla strach předstoupit před kameru, hlavně když měla mluvit. Naopak když šlo jen o její tělo, scéna pro ni byla snadná. Největší potíže měla asi při natáčení filmu Klepáním se neobtěžuj (snímek z filmu výše), kde jí její role nápadně připomínala vlastní matku. Údajně před každou scénou zvracela.#2 Trpěla tím, že lidi ji berou jen jako obraz. „Vím jen, že mě muži nevidí. Jen na mě pokládají oči,“ svěřila se Marilyn svému psychoanalytikovi Ralphovi Greensonovi. Chtěla se stát umělkyní a trpěla tím, že když se měla objevit na veřejnosti, měla být prostě jen sexy a nic víc. Nějakou dobu plnila, co se od ní očekávalo. Ale postupně byla svou rolí tak vyčerpaná, že mezi lidmi nejednou nechala svou masku na okamžik spadnout. Právě Greenson si všiml, že když jí zrovna nikdo nevěnoval pozornost, její obličej se mezi dvěma pohledy sexbomby jako by zhroutil, rozpadl se, vybledl. Jeden z těchto okamžiků, kdy se Marilyn dívá do prázdna, se podařilo zachytit fotografovi Richardovi Avedonovi. Snímek je jedním z nejslavnějších, ukazuje pravou tvář herečky.#3 Nerada před druhými ležela. Marilyn neměla ráda, když ji lidé žádali, aby si lehla. Proto se často milovala vestoje (a především ve dne, protože neměla ráda ani noc). Kromě toho byla příjemně překvapena, že Greenson po ní oproti jiným psychoanalytikům nechtěl, aby během „sezení“ ležela.#4 Chodila pozdě, protože si myslela, že ji ostatní budou mít více rádi. Na toho, koho milujeme, vždycky čekáme – v rámci tohoto přesvědčení chodila Marilyn všude pozdě. Všichni na place i kdekoli jinde čekali jen na ni a ona si díky tomu připadala nenahraditelná. „Jdu pozdě, protože chodím pozdě vždycky. Dělám to všem. Nejste jediný, kdo na mě musí čekat,“ vysvětlila Marilyn svému psychoanalytikovi, když jednoho dne přišla pozdě i k němu (asi o půl hodiny). Poté, co jí ozřejmil, jak se věci ve skutečnosti mají, už nikdy k němu pozdě nepřišla. Ale jenom k němu. Jinde si svou zvyklost udržela, včetně oslavy narozenin J. F. Kennedyho, na kterou ji sám pozval. Když ji moderátor volal na pódium, aby prezidentovi zazpívala, neodpustila si ponechat publikum notnou chvíli v napětí, než konečně přišla. #5 Marilyn Monroeovou léčila i Anna Freudová, dcera slavného psychiatra Sigmunda Freuda. Stanovila následující diagnózy: citová labilita, nadměrná touha po sexu, strach ze samoty, stihomam spojený s výbuchy schizofrenie. Marilyniným bažením po tělesné lásce byl zděšen i Greenson, to když se k němu dostalo, že je s ní zahájeno soudní řízení ve věci sexu na veřejnosti s neznámými osobami. Ale jakkoli byl zděšen, její motivace se z pohledu dnešních poznatků zdá logická: hledala trochu té lásky, které se jí nikdy nedostalo. To, že se člověk, který se cítí dlouhodobě nemilován, ocitne v kolotoči neustálého vyhledávání dalších sexuálních dobrodružství, je docela běžným jevem.#6 Arthur Miller, který byl jedním z manželů Marilyn Monroe, se občas projevoval jako srab, na jehož podporu se nedalo spoléhat. Nesouhlasil s tím, aby Marilyn chodila na psychoanalýzu. Byl přesvědčen, že jí to nepomůže. Taky se jí nikdy nezastal, když před ním Marilynin herecký kolega Laurence Olivier prohlašoval, že je hloupá, sebestředná a svou nevoli vůči ní dokázal potlačit tak maximálně mezi dvěma klapkami. Velmi zraňující pro Marilyn bylo, když si Arthur poznamenal do zápisníku, že si ji neměl brát, a ona tento zápis objevila.#7 Jsi děvka, ne herečka. Když Marilyn natáčela film Mustangové, trpěla už silnou závislostí na barbiturátech a hodně pila. Po scéně, kde hysterickým záchvatem zachránila koně před zabitím, se dokonce vnitřně zhroutila. Režisér Huston do ní rýpal, aby přestala fetovat a chlastat, nesnášel její výhrůžky, že se zabije, a dával jí najevo, že když sebevraždu dokoná, stejně ji nebude mít o nic radši. Na otázku, proč si ji do role vybral, odpověděl: „Protože jsi děvka a ne herečka.“ Vyčerpání bylo na Marilyn tak vidět, že se film musel natáčet černobíle, aby ve výsledku nebylo vidět, jak má oči podlité krví. Shodou okolností rok poté Marilyn zemřela na režisérovy narozeniny.#8 Za závislost nemohla, léky se předepisovaly jako bonbóny. Ať už jste v 50. letech měli jakýkoli problém, bylo velice moderní vzít si na to lék. Všichni byli přesvědčeni, že brát léky je to nejlepší, co můžete pro zdraví udělat. Barbituráty a amfetaminy, které pomáhaly od psychických potíží a nespavosti a považovaly se za neškodné, se předepisovaly naprosto nekontrolovatelně. Každý se mohl zásobit libovolným množstvím. Bylo běžné, že při natáčení měli herci na place neomezený přístup ke všem možným drogám proti ospalosti a vyčerpání. Právě léky byly tím, co nakonec pomohlo Marilyn do hrobu (na snímku v den, kdy bylo nalezeno její tělo) – tedy s největší pravděpodobností, protože příčina smrti dosud nebyla spolehlivě stanovena. #9 Dalo by se Marilyn pomoci, kdyby se narodila o pár desítek let později? Ano. Metoda psychoanalýzy, kterou představil světu Sigmund Freud, byla sice objevná, ale k řešení depresí a dalších psychických poruch nebyla úplně nejvhodnější. Pacient stále dokola pojmenovával a analyzoval své pocity, donekonečna o nich mluvil, ale nikdo mu nedal návod k tomu, jak naložit s tím, na co přišel. Pro Marilyn by byla daleko lepším řešením moderní kognitivně-behaviorální terapie, která pracuje nejen s přemýšlením nad pocity, ale hlavně učí pacienta osvojit si nové návyky v chování i myšlení. Kromě toho už je k dispozici řada nenávykových antidepresiv. Na snímku je Marilyn v okamžiku nástupu do psychiatrické léčebny, kde po rozchodu s Millerem strávila 12 dní.
Zdroje:
televizní dokument Poslední sezení
csfd.cz, elmundo.es, aktuelno.mk, Wikipedia Commons, Metro-Goldwyn-Mayer
Jen těžko byste hledali v historii i současnosti člověka, který by byl podobně učebnicovým příkladem obsedantně-kompulzivní poruchy, jako František Josef I. Rakouský císař a český a uherský král byl obsedantem, jaký se jen tak nevidí. Císaře Františka Josefa I. jeho porucha nenutila se třikrát ujišťovat, jestli vypnul sporák nebo zda je příbor dostatečně dezinfikovaný. Předmětem […]
O Mozartově (1756-1791) zálibě ve výkalech a možnosti, že mohl být koprofil, jsme už psali. Kde se hypotéza o nechutné sexuální úchylce vzala? Mozartův humor a některé neoficiální skladby byly plné fekálií, stejně jako dopis, který adresoval své vlastní sestřenici. V něm jí popisoval, jak se „jí vysere na nos a bude jí to stékat […]
16. ledna 1969 se student Jan Palach na Václavském náměstí v Praze polil benzínem a na protest proti okupaci se zapálil. Jeho případu se intenzivně věnuje spousta zdrojů, rozebírá jeho motivy, tehdejší politické dění i ohlasy společnosti. My jsme se rozhodli podívat na fyzickou část tohoto činu. Jak moc Jan Palach trpěl? A měl by […]
