Sigmund Freud
Nemoci

Rakovina rozložila Freudovi vnitřek úst, nakonec požádal o eutanázii morfiem

Sigmund Freud (1856-1939), který představil světu metodu psychoanalýzy, byl velmi silný kuřák. Denně vykouřil kolem dvaceti doutníků a rozvinula se u něj tak silná závislost na nikotinu, že mu zabránila odložit tabák navzdory vážným zdravotním problémům. Nevzdal se ho ani v době, kdy se mu vlivem rakoviny rozkládaly tkáně v ústech i kosti horní a dolní čelisti.

Sigmund Freud
Sigmund Freud v 56 letech

Rakovina nebyla prvním ani jediným zdravotním problémem, který Freuda v životě potkal. Vážné problémy měl už v 38 letech: trápila ho arytmie, pálení hrudníku, brnění v levé ruce a ztížené dýchání.

Lékaři nedokázali přesně určit diagnózu, mluvilo se o angině pectoris nebo o zánětu srdce. Z hlediska dnešních poznatků to vypadá, že šlo o zrychlenou srdeční činnost (tachykardii), a vyvolal ji Freudův víceméně celoživotně nepříznivý psychický stav.

Trpěl depresivními náladami, které na něj dolehly o to víc, když mu všichni lékaři nařizovali přestat kouřit.

Abstinenční příznaky Freuda zlomily

Sám Freud si byl své fyzické závislosti na nikotinu vědom a nepopíral ji. Doutníků se vzdal, pouze když měl opravdu silné srdeční potíže. Jednou vydržel 7 týdnů, ale jak se svěřil v dopise svému příteli lékaři, „byl z něj po tu dobu absolutně práce neschopný, zlomený muž“. Jakmile kouření obnovil, jeho nálada okamžitě stoupla.

Předrakovinné změny na sliznici podle Freuda zmizely vždy, když více kouřil

První známky bujení karcinomu v ústech pocítil Freud v 61 letech. V začátcích si stěžoval na podivný otok patra, který střídavě mizel a zase se objevoval. Freud vypozoroval, že otok zmizí vždy, když více kouří, a svůj kuřácký režim tomu přizpůsobil. Je nepochybné, že trpěl leukoplakiemi – ztluštěními ústní sliznice, které si přímo způsobil kouřením. Jde o předstupeň rakoviny, o čemž Freud neměl ani ponětí.

Předstíral, že jde na procházku, místo toho šel na operaci

O šest let později si Freud sám objevil útvar v ústech. Nejdřív to nechal být, ale protože se boule zvětšovala, přece jen lékaře navštívil. Ten okamžitě odhalil, že jde o pokročilý karcinom. V tehdejší době ale nebylo běžné podrobně informovat pacienta o jeho nepříznivém zdravotním stavu – nakukali Freudovi, že má pouze leukoplakie, což se prý dá odstranit malým zákrokem. A tak Freud nastoupil do nemocnice s vědomím, že bude hned po zákroku propuštěn. Doma nic neřekl a předstíral, že jde jen na procházku.

Doktor viděl případ jako beznadějný, přesto Freuda podrobil zbytečnému zákroku

leukoplakie
Freudovi se nejdřív objevily na patře bílé povlaky – leukoplakie.

Ambulantně a povrchně provedený zákrok se moc nepovedl.

Zaprvé byl zcela nedostatečný a chirurg Hajek si stoprocentně musel být vědom, že takto povrchové seříznutí je zbytečné. Nelze se ubránit domněnce, že považoval případ za beznadějný a operaci provedl jen proto, aby pacientovi nesebral naději na uzdravení.

Potom dokonce nechal Freuda bez lékařského dozoru – i přesto, že během zákroku silně krvácel. Krvácení ošetřil jen povrchně a odložil Freuda na pokoj. Jen díky duchapřítomnému – přitom slabomyslnému – spolupacientovi se Freudovi dostalo pomoci, když se krvácení znovu spustilo a nemohl se dozvonit na sestru.

Konečně se Freud dozvěděl pravdu

Vyšetření odebraných vzorků po Hajkově operaci potvrdilo rakovinu. Freudovi předepsali ozařování rentgenem a radiem, v dnešní době ale víme, že při tomto typu karcinomu bylo zbytečné. Způsobovalo jen poškození tkáně a prudké bolesti. Dokonce ani teď nebyl Freud obeznámen s diagnózou, i když ji tušil. Lékaři mu řekli pravdu až o čtyři měsíce později a rovnou mu navrhli další operaci, která měla zahrnovat částečné odstranění horní i dolní čelisti a vymodelování vyjímatelné kostní protézy.

Velkou operaci si doktor předem vyzkoušel na mrtvole

Protéza
Protéza, kterou Freud musel nosit v ústech posledních 16 let života

Tentokrát měl operovat věhlasný chirurg Pichler, který zjistil, že Freud má zhnisanou a rozpadlou pravou část patra, část horní čelisti, sliznici tváří, kousek jazyka a část dolní čelisti. Operace byla svým rozsahem velmi náročná, a tak si ji Pichler nejdřív vyzkoušel na mrtvole, aby si ověřil, že je vůbec technicky proveditelná. Freud se ještě předtím podrobil menšímu zákroku, který měl zabránit šíření tumoru, a 11. října následovala konečně ona plánovaná radikální operace. Freud byl při ní umrtven pouze lokálně. Pár dní poté podstoupil ještě podvázání chámovodů, protože se věřilo, že tento postup omezí šíření nemoci.

Po dvou týdnech byl propuštěn domů, naneštěstí se po dalších pár týdnech ukázalo, že v ústech je ještě pořád rakovinná tkáň. Měsíc po velké operaci proto podstoupil další a konečně byl celý nádor úspěšně odstraněn. Kvalita Freudova života ale zůstávala tristní. Nemohl jíst, kouřit a pomalu ani mluvit. K tomu bylo nutných několik úprav protézy, než mu jakž takž seděla.

Jakmile měla protéza přijatelný tvar a nejhorší potíže ustoupily, Freud opět začal masivně kouřit. To vedlo ke vzniku nových leukoplakií, které mu byly opakovaně odstraňovány – do konce jeho života celkem třicetkrát, tedy zhruba dvakrát ročně. I přesto Freud ordinoval. Denně přijímal šest pacientů, později méně, i když s obtížemi. Stále se mu špatně mluvilo, a když jedl, „nesneslo to žádné diváky“.

U nového doktora si Freud zajistil asistovanou sebevraždu

Hans Pichler
Chirurg Hans Pichler

Šest let po operaci převzal péči o 73letého Freuda doktor Schur. Freud si od něj vyžádal slib, že až bude nejhůř, nebude prodlužovat jeho utrpení. Schur mu na to dal ruku. Když bylo Freudovi 80 let, tedy byl 13 let po operaci, rozvinul se v jeho ústech další karcinom.

Operace se ujal opět doktor Pichler, a protože odstranil další část tkáně a kosti, potřeboval Freud ještě větší protézu. Tu bylo obtížné vyjímat i nasazovat a Freud byl zvyklý přidržovat si ji prstem – někteří se mylně domnívali, že jde o známku usilovného přemýšlení.

O další dva roky později (1938) musel být Freud znovu operován, protože nádorové bujení postoupilo dál. Nebezpečně se přiblížilo oční jamce, a tak se doktor Pichler zdráhal říct Freudovi pravdu.

Mnohokrát operovaný Freud musel rok před smrtí utéct před nacisty

Pár měsíců po operaci v roce 1938 se Freud, který byl židovského původu, rozhodl i s rodinou emigrovat do Londýna. V Rakousku sílily nacistické tendence a rodina se ocitla v možném ohrožení. Pichler ho do Londýna brzy následoval, protože byla nutná další operace. Šlo o poslední velký zákrok, protože nádor byl už hlouběji v hlavě.

Freudovy rány tak zapáchaly, že k němu nedostali ani jeho psa

Devět měsíců před smrtí to šlo s Freudem z kopce. Po poslední operaci mu v ráně začaly hnít úlomky kostí a lékaři objevili další nádor, tentokrát už nedosažitelný. Freud se podrobil léčbě rentgenovým ozařováním, které znamenalo velkou zátěž, vyčerpání, zvracení, bolesti. Sílil také zápach z hnijících úlomků kostí, a když se Freudovi rozpadla tkáň pravé tváře a vznikla díra, byl zápach stále nesnesitelnější. Nad postelí musel mít moskytiéru, protože zápach lákal mouchy, a naopak odpuzoval jeho psa, který se k němu odmítal přiblížit. To nesl Freud špatně.

Sigmund Freud
Sigmund Freud rok před smrtí v roce 1938. V pravé části tváře je vidět nesouměrnost po poslední operaci. Později se v místě prohlubně vytvořil otvor.

Přišel den D: Schur ukončil Freudovo trápení dvěma injekcemi

21. září 1939 přišel den, kdy mělo dojít k naplnění slibu, který dal Freudovi doktor Schur. „Milý Schure, jistě si vzpomínáte na náš první rozhovor. Tehdy jste mi slíbil, že mě nenecháte na holičkách, až přijde čas. Teď už je to jenom trýzeň a nemá to smysl,“ těmito slovy si Freud řekl o eutanázii. Byl při tom klidný a vyrovnaný. Druhý den mu Schur podal injekci morfia, po které Freud klidně usnul. Po 12 hodinách dávku zopakoval, Freud upadl do komatu a už se neprobral.

Konec Sigmunda Freuda nastal 23. září 1939 ve 3 hodiny ráno, po 16 letech utrpení a neustálých operací. Veškeré obtíže však zvládal se stoickou trpělivostí a prakticky celou dobu se řídil svým vlastním citátem: „Vzdáte-li se kouření, pití a milování, nebudete ve skutečnosti žít déle, ale jen vám to tak bude připadat.“

 

Chcete slyšet, jak zněl hlas Sigmunda Freuda? Pusťte si záznam.

 

Zdroje:

kniha Obyčejné nemoci neobyčejných, Hans Bankl

youtube kanál transformingArt

semanticscholar.org, Wikipedia Commons, wikiskripta.eu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.