Legendární český anatom Radomír Čihák měl tu čest osobně zkoumat kosti Karla IV., a to během výzkumu vedeného antropologem Emanuelem Vlčkem. Co cítil, když měl poprvé v ruce panovníkovu lebku? Musel být Karel IV. při vědomí, když mu chirurgové napravovali bradu zaraženou do hlavy? A kde najdeme Karla IV. zpodobněného přesně podle jeho tehdejšího držení těla?
První osahání lebky Karla IV.
„Měl jsem pocit, že držím ostatky silného mužského s výrazným obličejem, s výrazným typem lebky, se silnou kostrou,“ odpověděl Radomír Čihák na otázku Daniela Stacha, kterou mu položil v roce 2016 v pořadu Hyde Park Civilizace. Podobně se vyjádřil i přední český ortoped Jan Bartoníček, který také viděl kosti Karla IV. zblízka, a to na přednášce Emanuela Vlčka v roce 1978.
„Nejdřív je pan profesor Vlček demonstroval a pak jsme po přednášce měli možnost se k nim přiblížit docela na metr. A musím říct, že mi imponovala Karlova lebka, ze které šel opravdu respekt,“ vzpomíná na okamžik, který zažil jako student 4. ročníku na medicíně. Dodává, že profesor Vlček mu tehdy řekl, že i on měl stejný pocit při prvním „setkání“ s lebkou.
Po nehodě na turnaji měl Karel IV. bradu zaraženou v hlavě
Díky výzkumu Emanuela Vlčka získala veřejnost spoustu dalších informací o Karlu IV. (i dalších panovnících), které do té doby nebyly známy. Nejvýznamnějším bylo objasnění Karlova nejzávažnějšího úrazu v jeho životě, ke kterému přišel v 35 letech. Tehdy byl zřejmě zasažen dřevcem do obličeje (při rytířském turnaji), následkem čehož se celá jeho dolní čelist zarazila do hlavy a poškozena byla i krční páteř s míchou.
V relativně primitivních podmínkách dokázali ranhojiči nemožné
To, že Karel IV. tento mimořádně závažný úraz přežil, ukazuje na pokročilou odbornost tehdejších ranhojičů. Jak Čihák v pořadu uvedl, museli posunout bradovou část zpátky dopředu, aby mohla srůst víceméně ve stejné pozici, jako byla předtím. Po posunutí čelisti ji museli zafixovat. Jak? Strunou mezi zuby svázali horní a dolní čelist do správné pozice, utáhli a museli nechat spojené po celou dobu hojení.
S fixovanou čelistí a krkem musel Karel IV. vydržet šest týdnů
Než se zranění jakž takž zhojila, trvalo to šest týdnů. Kromě fixace čelisti musel být ve správné poloze fixován i krk, takže nebohý Karel, navíc ochrnutý na všechny končetiny, strávil dlouhé týdny a měsíce v nehybné poloze. Hybnost se mu začala vracet po čtyřech měsících a téměř úplně obnovena byla po deseti. Sice se nepodařilo dosáhnout toho, aby zůstal bez následků, nicméně anatom Čihák zhodnotil výsledek léčby jako skvělý. Mimochodem zlomeniny se dodnes léčí na stejném principu: kosti je třeba narovnat a dát do dlahy (dnes do sádry).
Po úrazu se Karel IV. zmenšil o 5 centimetrů
Mezi trvalé následky Karlova zranění patřila nulová hybnost krku – nemohl otáčet hlavou do stran, takže se musel otáčet celým tělem. Podle Čiháka byl kloub mezi lebkou a prvním krčním obratlem v pořádku, ale ty další byly poškozeny natolik, že hybnost nemohla být obnovena. Současně byla jeho hlava vykloněná na stranu, ve strnulé pozici. Čihák předpokládá, že po úrazu nejspíš trpěl trvalými bolestmi, a kromě toho se ze 173 cm zmenšil na 168 cm.
Jak mohl Karel IV. operaci vydržet?
Po sražení dřevcem se Karlova dutina ústní zalila krví, otékal mu jazyk a reálně hrozilo udušení. A samozřejmě se dostavila nesmírná bolest. Lze si jen těžko představit, že v této situaci mohli ranhojiči poskytnout první pomoc bez jakékoli anestezie – další bolest by jistě vedla ke zhoršení stavu. I když to není potvrzeno, je pravděpodobné, že Karla IV. omámili pomocí uspávací houby, která se používala od 10. století. Byla napuštěna opiem, výtažkem z listu mandragory a listu bolehlavu.
Dnes už bychom rukavice použili, řekl Čihák
Při zkoumání ostatků Karla IV. v 70. letech neplatily žádné zvláštní požadavky na prostředí, ve kterém se přezkum prováděl. Kosti se prostě položily na stůl, v laboratoři nebo v aule na přednášce, a odborník je zvedal holýma rukama. Jak řekl profesor Čihák v pořadu, dnes by výzkumníci pravděpodobně rukavice použili. Otázkou je, jestli nějaký výzkum ještě bude. „Myslím, že ne. Nejsou pro to závažné důvody,“ řekl. Emanuel Vlček prý prozkoumal kostru tak precizně, že ani dnešní moderní metody by neodhalily nic nového.
Z Karla IV. se nestal žádný invalida – naopak!
Kdo by si myslel, že Karel IV. po úraze s doživotními následky už jen tak posedával nebo polehával, mýlil by se. Karel se dál aktivně udržoval ve fyzické kondici, čemuž odpovídají nálezy na kostře – nesou známky záměrného tělesného cvičení. Aktivní byl i v intimním životě, protože během posledních 10 let před smrtí zplodil pět ze svých dětí. Jeho tělesný stav v době smrti ve věku 62 let odpovídal kondici dnešního trénovaného šedesátníka, navíc měl až na jediný malý kaz kompletně zachovalý chrup.
Zdroje informací a fotografií:
záznam pořadu Hyde Park Civilizace, Česká televize
idnes.cz