Ženy 19. století, ať už v Evropě nebo Americe, nepovažovaly menstruaci za nejkomfortnější věc na světě. Na rozdíl od mužů ji ale tak nedramatizovaly. Samy si obstarávaly hygienické pomůcky, aby byly schopné pokračovat ve svém obvyklém životním stylu, zatímco odborníci z oboru medicíny považovali menstruující ženy za psychické i fyzické trosky.
Doktor John Burns ve své knize Zásady porodní asistence z roku 1811 napsal, že menstruace se považuje za nemoc, která je za určitých okolností nebezpečná tím, že může přejít v šílenství.
V roce 1848 se uvádělo, že menstruující žena je náchylná k páchání „neobvyklých a pobuřujících činů“ a stejně tak k násilné činnosti, a to „bezpochyby více než muži“.
V roce 1869 se antropolog Dr. James MacGrigor Allan nechal slyšet, že ženy se během menstruace stávají invalidy neschopnými zastat jakoukoli náročnější fyzickou i mentální práci.
Doktor John Harvey Kellogg se v roce 1891 domníval, že pro zdárný vývoj dívky je nutné během periody všeho nechat a odpočívat. Má být automaticky osvobozena od všech povinností, kvůli malátnosti polehávat, případně využít čas pro jiné příjemné činnosti podle jejího přání.
Ženy si nemohly dovolit “marodit” s menstruací – až na aristokratky
Doporučení Kellogga a nakonec i ostré vyjádření Allana by nejedna žena jistě ráda následovala, ale většina si nemohla dovolit ulehnout jen kvůli menstruaci. Aspoň o tom dobové záznamy nijak ve velkém nemluví.
Snad vyjma případu císařovny Sisi, o jejíchž dnech věděl celý dvůr a musel se jim přizpůsobovat. Říká se, že Sisi využívala menstruaci jako výmluvu, proč se neúčastnit oficiálních akcí. Bolestmi ale nejspíš trpěla taky, protože víme, že proti nim brala opiáty.
Viktoriánské vložky se podobaly dětským plenkám
V knize o porodnictví z roku 1852 se dovídáme, že ženy používaly tzv. T-bandáž, která připomínala dětskou plenku. Porodník Meigs tu píše:
„Většina žen, jakmile cítí, že krvácení se blíží, aplikuje T-bandáž skládající se z vložky přiložené ke genitáliím a pásu kolem boků, který drží vložku na místě. Mnoho pacientek mě ujistilo, že během periody nikdy nepoužijí méně než dvanáct vložek. Vzácných není ani patnáct nebo dokonce dvacet vložek. Ale viděl jsem i některé – a nebylo jich málo – které mě ujistily, že nikdy nepoužily žádné preventivní opatření, maximálně si oblékly silnější spodničku. Takové osoby musí mít velmi slabé krvácení, protože jinak by si situace jistě žádala použití vložky, která by zabránila skvrnám na nohách nebo punčochách.“
T-bandáž nebyla moc pohodlná, látka se dřela o stehna a nasáklá krví způsobovala opruzeniny. Překážela i při konání potřeby, protože ženy v 19. století ještě nenosily kalhotky – a obtěžovalo je, že si před močením musí bandáž sundávat. Pamětnice Mary Hanson pro média uvedla, že i údržba vložek byla otravná. Musely se namočit, ručně přeprat a pověsit někde, kde je nikdo neuvidí.
Tampóny jen při stavech ohrožujících život
Americký lékař Frederick Hollick v knize o ženském zdraví z roku 1847 popisuje dokonce výrobu a použití tampónů. Podle jeho doporučení si žena má vyrobit tampóny pouze v případě, kdy je její krvácení „tak silné, že ohrožuje její život“, a používat je jen dočasně. Tampón je třeba opatřit šňůrkou pro snadné vytahování a nesmí se zavádět hlouběji než pět centimetrů, protože prý hrozí zánět děložního hrdla.
Vyjmutí je třeba provádět pomalu, aby nedošlo k podráždění. A pokud „hrozí nebezpečí nebo není čas a prostředky k výrobě tampónu, měla by žena zastavit krvácení podržením ruky na genitáliích do doby, dokud nezíská jiné prostředky“.
Bolestmi častěji trpí labilní ženy, píše Hollick
Hollick se v knize mimo jiné věnuje i příčinám a řešení bolestivé menstruace. Příčiny podle něj nejsou úplně jisté, ale křeče často mívají ženy, které jsou labilní. Jako další pravděpodobné příčiny uvádí vadný tělesný vývoj, chronický zánět dělohy nebo vaječníků, zácpu, dyspepsii a duševní poruchy. Jako řešení navrhuje vypátrat příčinu a odstranit ji. Velkou úlevu přinese teplá koupel, klystýr nebo opiáty.
Zákaz plavání, mohlo by přerušit tok!
I když viktoriánské ženy žily během svých dnů více či méně stejně jako mimo ně, jednu tradici ctily. Tou byla Hippokratova teorie o čtyřech tělesných tekutinách (krev, žlutá žluč, černá žluč a hlen), které měly být v těle vzájemně vyváženy, jinak člověk onemocní.
Krvácení se považovalo za očistu těla od nadbytečné krve a její stagnace byla nežádoucí. Ženy se proto během menstruace vyhýbaly činnostem, o kterých se domnívaly, že by mohly tok krve zastavit. Nejdůležitější bylo vyvarovat se prochladnutí, ať už koupáním ve studené vodě (bylo vyloučeno jít si zaplavat) nebo prací v chladném a deštivém počasí. To vlastně platí i dnes.
Zdroje:
susannaives.com, www.civilwarmed.org, inews.co.uk, pixabay.com, pinterest.com, Wikipedia Commons
kniha Obstetrics: the science and the art, Charles Delucena Meigs, 1852
kniha The Diseases of Woman, Their Causes and Cure Familiarly Explained. Frederick Hollick, 1847