posmrtné fotografie - mýtus
Zajímavosti

Pravda o posmrtných fotografiích viktoriánské éry: Ti lidé byli živí!

Fotografie, na kterých jsou mrtví aranžovaní tak, aby vypadali jako živí, považuje celý svět za morbidní způsob, jak se lidé viktoriánské éry vyrovnávali se smrtí svých blízkých. Ve skutečnosti jde o jeden z největších mýtů, jaké kdy kolovaly internetem. Neexistují žádné stojící mrtvoly, které vypadají jako živé, a stojan, co jim vykukuje zpod nohou, sloužil k něčemu jinému, než k udržení bezvládného těla ve vzpřímené poloze.

Určitě už jste nějaký takový článek četli:

  • Když za viktoriánské éry (1837-1901) někdo zemřel, bylo zvykem nechat pořídit posmrtnou fotografii, na které bude nebožtík vypadat jako živý.
  • Buď byl na snímku naaranžován sám, nebo si s ním pozůstalí udělali rodinný portrét.
  • Mrtví se často fotili vsedě i vestoje – jejich tělo držel stojan.
  • Úkolem fotografa zároveň mělo být namalování očí na zavřená víčka zemřelého.
  • Služba stála nehorázné peníze, kvůli čemuž se rodina často zadlužila.

Kde je pravda? Všechno je jinak

Fotografové ve skutečnosti nebyli tak drazí, aby si je průměrná viktoriánská rodina nemohla dovolit, a není pravda, že pro spoustu mrtvých byla posmrtná fotografie jejich vůbec první v životě. Naopak spousta lidí byla vynálezem fotografie fascinována a ráda využívala služeb fotografů už za života. Na jednu post mortem fotografii připadalo asi 200 živých portrétů. I z těchto čísel je zřejmé, že lidé s fotografováním nečekali, až budou po smrti.

fotografie viktoriánské éry
Fotografování za viktoriánské éry. Dítě na snímku je živé. Stojan za ním slouží k tomu, aby se snáz udrželo v nehybné póze.

Mrtvého není možné aranžovat do polohy vestoje – ani tehdy, ani dnes

Je pravda, že posmrtné fotografie se pořizovaly. Mrtví ale nikdy nebyli fotografováni vestoje, protože postavit mrtvé tělo tak, aby to vypadalo přirozeně, je nemožné. Na snímcích je sice pod nohama údajných nebožtíků vidět stojan, ten ale nesloužil jako podpěra mrtvého, těžkého a bezvládného těla. Jeho využití bylo jiné a zcela prozaické – pomáhal živému modelu udržet se asi minutu v nehybné póze, aby jeho snímek nebyl rozmazaný. Proto na všech “post mortem” fotografiích, kde subjekt sám o sobě stojí, je vždy živý člověk.

post mortem
Tyto fotografie jsou prezentovány jako posmrtné, ale všichni zachycení jsou na nich živí. Na prvním snímku jsou za oběma muži vidět stojany, o kterých si celý svět myslí, že posloužily jako podpěra jejich mrtvých těl.
post mortem fotografie
Dívka vlevo příliš živě nevypadá, ale její výraz je zřejmě jen výsledkem fotografova pokynu, že se nesmí ani hnout. Mrtvé tělo by určitě neudrželo hlavu nahoře. Živý je i chlapec uprostřed, jehož snímkem jsme vás mystifikovali na Facebooku. Stejně jako muži výše má za sebou stojan, který mu pomáhá stát nehybně. Hůlkou, kterou si drží mezi nohama, chtěl pravděpodobně naznačit posez na koni. I dívka vpravo má za sebou stojan, aby se nehýbala, a je 100% živá (a 100% otrávená).

Které posmrtné fotografie jsou skutečné?

Na skutečných post mortem fotografiích mrtví leží nebo polosedí a jsou opřené zády. Některé zesnulé děti byly zabírány na klíně rodičů, s hlavou opřenou o jejich tělo. Nikdy ale nemohli mrtví stát nebo sedět vzpřímeně, a to ani se stojanem za zády. Fotografický stojan používaný za viktoriánské éry by mrtvé tělo stejně neudržel a už vůbec s jeho pomocí nebylo možné aranžovat ruce a nohy skrz průstřihy v oblečení.

posmrtné fotografie
Skutečné post mortem fotografie. Všichni zemřelí leží nebo polosedí.
posmrtné fotografie
Existuje jen několik málo snímků, kde jsou zachyceni stojící mrtví. Je ale na první pohled jasné, že jsou po smrti. Na prvním snímku je zachycen chlapec, kterého drží ve vzpřímené poloze kdosi schovaný za závěsem. Uprostřed muž podpírá mrtvou ženu a v každém případě se mu nedaří postavit ji na nohy. To se jakž takž podařilo až dvěma lidem na třetí fotografii, kteří podpírají mrtvého z obou stran. Navíc za ním stojí třetí člověk a rukama drží hlavu, aby neklimbala.

Fotografové nemalovali oči na zavřená víčka

Informace, že viktoriánští fotografové malovali mrtvým na víčka „živé oči“, je naprostý nesmysl. Je pravda, že na mnoha fotografiích je znát, že oči jsou vylepšené, ale vždy šlo o výsledek dodatečného kolorování fotografie. V každém případě mrtvého nebylo možné upravit tak, aby jeho oči vypadaly živé, otevřené a soustředěné, ať už domalováním očí nebo jakkoli jinak.

Další snímky živých, které internet mylně považuje za posmrtné

Internet přinesl možnost šířit dezinformace o post mortem fotografiích opravdu ve velkém. Každý černobílý snímek, kde má subjekt aspoň trochu prázdný výraz, je skoro automaticky označen za posmrtný.

posmrtné fotografie
Fotografie s dospělým mužem je ukázkou toho, jak složitě fotografování za pomoci stojanu probíhalo. Jeho nohy vypadají mrtvě, protože se zřejmě snažil uvelebit v poloze, která mu bude pohodlná a vydrží v ní. Miminko vpravo nahoře též bylo živé, strašidelně vypadá jen proto, že fotografie je poškozená. Vlevo dole je zachycen princ Albert Viktor z Walesu (zemřel ve 28 letech) a o tom, že je živý, svědčí rozmazaná levá ruka. Holčičce na poslední fotografii maminka za závěsem přidržuje hlavu, ale ne protože by byla mrtvá, ale protože bylo obzvlášť náročné udržet batolata v nehybné poloze. Proto se taky většina z nich fotografovala ve spánku (a pak byla mylně označena za post mortem).

 

Zdroj informací a fotografií:

stránky Myth of The Standing Postmortem PhotoSusan Marville Cantrell

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.