Po erupci Vesuvu v roce 79 n. l. zmizelo město Pompeje z povrchu zemského a s ním i jeho 16000 obyvatel. Ti si v posledních minutách života mysleli, že už je po všem. Pak se ale přiřítila pyroklastická vlna, směs plynů, magmatu a popela, jejíž teplota dosahovala 250 °C.
Nikdo nemohl uniknout. Smrtonosný proud projel městem za pouhých 30 vteřin a zahubil i ty, co se skrývali v kamenných budovách.
Hmatatelná hrůza díky sádrovým odlitkům
Jen díky Giuseppemu Fiorellim máme jedinečné svědectví o posledních vteřinách Pompejanů. Když tento archeolog pracoval v 19. století na pompejském nalezišti, došlo mu, že dutiny v zatuhlé lávě kdysi obsahovaly lidi. Jejich ostatky se za staletí téměř rozložily, ale forma zůstala. Fiorelliho napadlo vyplnit tyto dutiny sádrou. Výsledkem procesu jsou odlitky těl lidí i zvířat, které dnes můžeme vidět přímo v Pompejích. Nikde jinde na světě nic podobného nenajdete.
Smrt byla milosrdná
Ve tvářích obětí se často zračí utrpení a děs. Dlouho se mělo za to, že zkřivené obličeje a zkroucené polohy jsou důkazem toho, že lidé před smrtí velmi trpěli. Měli dlouze umírat na nedostatek kyslíku. Ve skutečnosti je zabil žár a smrt nastala okamžitě. Žhavý materiál jim sežehnul tkáně a všichni umírali prakticky ještě dřív, než dopadli na zem. Polohy a výrazy, jaké vidíme na odlitcích, jsou důsledkem posmrtných křečí, které nastaly v reakci na teplotní šok.
Při vší té zkáze měli tedy Pompejané ještě štěstí… Jestli se to tak dá nazvat.
Zdroje:
antika.avonet.cz, ceskatelevize.cz, invia.cz, zenyprozeny.cz, italie.svetadily.cz, zoom.iprima.cz
