400 let od hromadné popravy na Staroměstském náměstí uběhlo právě dnes, 21. června 2021. I tehdy to bylo pondělí! Krvavé divadlo mělo spoustu diváků a spoustu omdlévajících. Sťato tu bylo 24 odsouzených ve věku 40-86 let, další tři byli oběšeni. Vykonavatelem poprav byl Jan Mydlář, známý svou profesionalitou a lidskostí. Odsouzené nechal pronést poslední řeč a pomodlit se, Janu Jesenskému se údajně i omluvil.
Mydlář sekal hlavy švihem
Popravy na Staroměstském náměstí neprobíhaly s hlavou na špalku. Odsouzený klečel na kolenou a kat stojící za ním mu usekl hlavu švihem meče. Stětí se muselo povést už na první pokus, jinak by Mydlář jako kat skončil. Po osmnáctém popraveném raději změnil pořadí odsouzených, protože na něj padala únava. Dal si pauzu od stínání hlav a na řadu přišli ti, kteří byli odsouzení k oběšení a původně měli jít poslední. Další popravy vykonal Mydlář už bez odpočinku. Za 5 hodin ztupil 4 meče.
Poprava přítele
Jan Jesenský měl nejtvrdší trest. Protože během povstání působil jako mluvčí, Mydlář mu nejdřív vyříznul jazyk. Ještě předtím se mu údajně tiše omluvil a slíbil, že bude konat tak, aby trpěl co nejméně. Jesenský byl totiž jeho dobrý přítel a vzor. Po vyříznutí jazyka následovalo urychlené stětí hlavy (jak Mydlář slíbil…) a po něm rozčtvrcení těla. Kusy těla pak byly vystaveny po městě pro výstrahu.
Kdo byl Jan Jesenský?
Jan Jesenský, někdejší lékař Rudolfa II., je známý hlavně tím, že ve svých 33 letech dne 8. června 1600 provedl první veřejnou pitvu. Tělo k pitvě získal právě od kata Mydláře – šlo o tělo oběšeného trestance. Sám Mydlář (tehdy 28letý) se pitvy dokonce zúčastnil, protože ho Jesenský pozval. Kvůli příslušenství k nižšímu stavu se ale musel účastnit tajně. Oblékl se jako šlechtic a stál raději stranou. Jenže byl i tak odhalen a vykázán, což ho naštvalo, ale nemohl s tím nic dělat. Nepomohla ani přímluva samotného Jesenského. Této pitvě jinak přihlíželo 5000 diváků a trvala 5 dní, obecně ale byla přijata rozporuplně.
Hlavy na věži
Samotnými popravami práce kata neskončila. Kromě toho, že odpoledne vystavil ostatky různě po Praze, musel 12 vybraných hlav nabodnout na dlouhé tyče a vystrčit je z ochozu Staroměstské mostecké věže. Tak, aby byly zdola pěkně vidět. Šest jich bylo vystrčeno směrem do města, dalších šest s „výhledem“ na Vltavu. Až na jednu tam zůstaly 10 let (vdova jednoho z popravených si vyjednala vrácení hlavy, aby ji mohla pohřbít).
Za co byli popravení?
Za to, že vedli české stavovské povstání (1618-1620) čili protestovali proti vládě Habsburků. Mimo jiné jim šlo o náboženskou svobodu. O tu Češi bojovali prakticky od dob nástupu Habsburků na trůn (1526). Naděje na lepší časy svitla, když Rudolf II. v roce 1609 vydal listinu (Rudolfův Majestát), kterým svobodu potvrzoval. Další události se ale nevyvíjely dobře a protesty stavů nakonec pokračovaly.
Významným milníkem byla defenestrace dne 23. května 1618, kdy povstalci vyhodili z oken Pražského Hradu tři královské úředníky. Ti dopadli do Jeleního příkopu a byli těžce zraněni. To už byl Rudolf II. mimochodem několik let po smrti. 20. března 1619 pak usedá na trůn zbožný Ferdinand II., který Rudolfův Majestát osobně rozstříhá.
Co rozhodlo o jejich prohře?
Bitva na Bílé hoře. Uskutečnila se 8. listopadu 1620 a povstalci byli poraženi už po dvou hodinách! K porážce sami přispěli tím, že se mezi sebou hádali a celkově neodhadli své síly. Po bitvě to zprvu vypadalo, že císařem nebudou za povstání nijak potrestáni – mluvilo se o amnestii. Našli se ale lidé, kteří císaře přesvědčili, že na trest musí dojít. Mezi těmito lidmi byl i Vilém Slavata, který byl jednou ze tří obětí defenestrace a cítil se jí velmi potupen.
FOTO: cestovatel.cz
Soud byl nespravedlivý
Povstalci, kteří neutekli nebo nezemřeli, byli v měsících po bitvě pozatýkáni a podrobeni nespravedlivému procesu. Každý musel odpovědět na 236 otázek, ale vina byla předem daná, nebylo možné se obhájit. Jaké padly rozsudky? Všem měl propadnout majetek a většině byl udělen trest smrti s předchozím čtvrcením zaživa. Krále Ferdinanda krutost ortelu vyděsila a po probdělé noci chtěl všem udělit milost. Jezuitský zpovědník mu ale pohrozil, že tímto krokem nedojde jeho duše spáse. Pobožný král tedy od milosti ustoupil a rozsudky pouze zmírnil… Zrušil hlavně čtvrcení (až na jeden případ). A dál už to znáte…
Kdo byl Jan Mydlář?
Jak se vlastně člověk stal katem? Jednoduše zdědil řemeslo po otci a neměl na výběr. Mydlář si ale tuhle profesi zvolil sám. Proč? Žena, do které byl zamilovaný (ona do něho prý ne), byla odsouzena k pohřbení zaživa – a jediná možnost, jak ji zachránit, bylo stát se pacholkem kata. Mistr kat ale věděl, že Mydlář je do odsouzené Doroty zamilovaný, a dával si velký pozor, aby se mu záchrana nepodařila. Zklamaný Mydlář pak u řemesla už zůstal (musel) a protože byl zručný a vzdělaný (měl vystudovanou medicínu), oficiálním staroměstským katem se stal už někdy ve 22 letech. Kati byli do té doby považovaní za největší spodinu, Mydlářovi to ale velice vadilo a rozhodl se tenhle obrázek změnit. Nakonec se mu to podařilo tak, jak by možná sám nečekal! Díky své inteligentní, lidské a tolerantní osobnosti se ještě za života stal uznávaným a váženým. Nevyžíval se v krutostech, svou práci vykonával s profesionální rutinou – tak, aby odsouzený netrpěl víc, než je nutné. S řemeslem skončil v 60 letech, kdy mu při popravě stětím vůbec poprvé v životě nestačila jedna rána. Odsouzený měl prý příliš silný krk a hlava spadla až po druhém seku. Práci po Mydlářovi nadobro převzal jeho syn. Když už jsme u těch potomků – bohužel spolehlivě nevíme, kolik dětí Mydlář měl. Zato víme, že byl dvakrát ženatý. První žena se jmenovala Alžběta, druhá Kateřina. O dvě generace mladší Kateřinu si Mydlář bral po smrti Alžběty a bylo mu už 77 let! Dožil se 92 let.
Obrázek je ilustrační. Ve skutečnosti nevíme, jak Mydlář vypadal.
FOTO: metro.cz