Lékaři, sestry, porodní asistentky a pečovatelky – mezi těmi všemi pamatuje historie na takové, kteří se z různých důvodů rozhodli vzít život pacientů do vlastních rukou.
Zabíjela novorozence chudých matek
Miyuki Ishikawa (narozena 1897 – datum úmrtí neznámé) působila na konci 40. let jako porodní asistentka v tokijské nemocnici. Při péči o novorozence jich nechala nejméně 103 zemřít, protože věřila, že jejich rodiče jsou příliš chudí, aby je vychovali. K jejímu rozhodnutí přispěl i fakt, že tehdejší sociální a charitativní služby byly těžce nedostatečné. Děti by zkrátka nelidsky živořily a to nechtěla připustit. Později se pokusila své vraždění dokonce zpeněžit. Chudé rodiče novorozenců obluzovala argumentem, že obnos za usmrcení nechtěného dítěte bude rozhodně nižší než náklady na jeho výchovu. S nechutným byznysem pomáhal Miyuki i její manžel a přidal se k nim i jeden z lékařů, který upravoval úmrtní listy dětí. V roce 1948 policie náhodně našla pět tělíček a pitvou se prokázalo, že děti nezemřely přirozenou smrtí. Při dalším vyšetřování se našlo ještě několik desítek těl. Ostatní porodní asistentky byly činem znechucené a všechny podaly v nemocnici výpověď. Porodní asistentka Miyuki si za své zločiny odseděla jen 4 roky a japonská vláda na základě tohoto případu do roka zlegalizovala potraty z ekonomických důvodů.
Vzrušovali ji umírající pacienti
Jane Topannová (1854-1938) pracovala v Massachusetts jako zdravotní sestra a než se na ní přišlo, zabila desítky starých a nemohoucích pacientů. Přiznala se jen k 31 případům, ale mohlo jich být až sto. Na pacientech experimentovala s různými dávkami morfinu a atropinu. Když jim podala smrtelnou dávku a oni upadali do bezvědomí nebo umírali, sexuálně ji vzrušovalo je utěšovat. K některým si i lehla do postele. Jedna z přeživších žen vypověděla, že když ztrácela vědomí, Jane ji líbala po celém obličeji. Druhý den si ale myslela, že to byl jen bláznivý sen, a nic nenahlásila. Že se stala málem obětí vraždy, se dozvěděla až po letech při soudním řízení. Soud shledal Jane psychicky nemocnou a místo ve vězení strávila zbytek života v psychiatrické léčebně.
Léčila pacienty vyhladověním
Linda Hazzardová (1867-1938) byla americká šarlatánka, která neoprávněně používala lékařský titul a propagovala hladovku coby lék na všechny choroby. Někteří její léčbu přežili a pak ji všude opěvovali. Taky ale v jejím sanatoriu zemřelo na vyhladovění 40 pacientů. K soudu se dostala, až když zemřela jedna z movitých pacientek Claire Williamsonová (vážila 22 kg) a ukázalo se, že falešná lékařka se sepsáním falešné závěti obohatila o její majetek. Dostala jen 2 roky vězení (1912-1914). V roce 1938 zemřela následkem přísného léčebného půstu. Své teorii tedy přece jen věřila…
Trávil pacienty, aby je pak mohl zachránit
Newyorský zdravotní bratr Richard Angelo (*1962) během sedmi měsíců roku 1987 předávkoval nejméně 35 pacientů Pavulonem a Anectinem – svalovými relaxanty, které se používají při operacích. Vždy si počkal, až u pacienta dojde k zástavě a před kolegy ho zachránil. Proč to dělal? Chtěl být oslavován jako hrdina. Nakonec byl obviněn na základě výpovědi jednoho z přeživších pacientů, který si pamatoval, že injekci do žíly mu dal nějaký vousatý hromotluk s brýlemi. A popis seděl jen na jednoho možného pachatele. Angelo u soudu plakal a vyjádřil lítost. Byly mu dokázány 4 oběti na životech, mohlo jich ale být až 25. Kvůli jeho případu se dokonce exhumovalo třicet zemřelých pacientů. Dostal 50 let a sedí dodnes.
Vraždy pacientek jako součást sexuálních her
Pečovatelka Gwen Grahamová (vlevo) a její tehdejší nadřízená Cathy Woodová (vpravo) tvořily lesbický pár a do svých sexuálních her zařadily v roce 1986 i vraždění. Jejich obětmi byly pacientky z pečovatelského domu v Michiganu, kde obě pracovaly. Gwen vraždila, Cathy hlídala. První pokusy o zardoušení se Gwen nepovedly, protože vybrané pacientky byly ještě při síle a dokázaly se ubránit. V lednu 1987 si Gwen vyhlídla ženu s Alzheimerovou chorobou, která už takovou sílu neměla, a udusila ji mycí žínkou. Úmrtí se nevyšetřovalo, považovalo se za přirozené. V následujících čtyřech měsících zabila Gwen další 4 ženy. Při některých se lesbický pár natolik vzrušil, že musel uspokojit své touhy přímo na pracovišti, a další vzrušující chvilky zažíval při mytí mrtvého těla. Když Gwen po páté vraždě chtěla, aby i Cathy někoho zabila, Cathy odmítla. Ženy se rozešly a Gwen se přestěhovala do Texasu. Cathy neunesla tíhu viny a svěřila se exmanželovi. Ten až po roce zavolal policii. Cathy strávila ve vězení 30 let, Gwen se na svobodu už nepodívá.
Český případ
Případy vraždících zdravotníků se odehrály i u nás. Asi nejznámější vražedkyní je Marie Fikáčková (1936-1961), mladá zdravotní sestra ze sušické porodnice, kterou rozčiloval pláč novorozenců. Aby se dětem pomstila, mačkala jim hlavičky, píchala do nich špendlíkem a jedné z holčiček dokonce zlomila ruce. U soudu jí byla prokázána vražda minimálně dvou dětí. Přišlo se na ni už po čtyřech dnech od smrti dotyčných holčiček, nebyly to ale její první oběti. Přiznala se, že už předtím použila násilí asi proti deseti dětem, ty ale přežily. Jako jednu z příčin svého chování uváděla premenstruační syndrom. Soudní lékaři ji označili za osobu se sklony k depresi, hysterii a neovladatelným výbuchům vzteku, v době vražd byla ale příčetná. Zaplatila za ně provazem a vám je její případ nejspíš dost dobře známý. Brzy vám přineseme článek se vzpomínkami dalších sester z porodnice a rodičů zavražděných dětí. Nikdo z nich se s událostmi roku 1960 dosud nevyrovnal.