Přemysl Otakar II. (1233 – 1278) je znám jako jeden z nejúspěšnějších, nejmocnějších a nejstatečnějších králů, ale to neznamená, že v jeho životě nebylo i pár přešlapů. Jako třeba když si v pubertálních letech dovolil uskutečnit vzpouru proti otci, toho času krále. Jejich spor pak urovnávala příbuzná Anežka Česká, jenže výsledek jejího snažení neměl dlouhého trvání. Václav I. (1205 – 1253) svého syna převezl a ukázal mu, kdo tu ještě pořád vládne.
Václav I. známý svými bizarními fobiemi ze zlata a zvuku zvonů nebyl úplně ctižádostivý král. Sice svůj úřad jakž takž vykonával, ale vládnout ho nebavilo a raději vypouštěl stres na lovu.
Když se po smrti prvorozeného syna (a dědice trůnu) stáhl na hrad Zvíkov a upadl do apatie, šlechta docílila ustanovení jeho mladšího syna Přemysla Otakara II. spoluvladařem.
Tehdy bylo Přemyslovi 15 let a stejně jako někteří dnešní patnáctiletí neváhal realizovat hloupé nápady se vší vehemencí.
Nezkušeného kralevice pošťouchli k revoltě čeští šlechtici
Zorganizovat odboj proti otci vlastně nebyl Přemyslův nápad. Hlavním našeptávačem byl jistý sudí Ctibor, ke kterému se přidali i další šlechtici.
Vidina protestní akce se Přemyslovi bohužel zalíbila. Uvěřil, že otec a jeho stoupenci pro něj znamenají hrozbu, a stanul v čele vzpoury. Kromě jiného se vydal se svou jednotkou do Mostu, kde měli Václavovi stoupenci baštu. Otec Václav I. na vzbouřence nečekal, protože si byl vědom jejich převahy, a odjel z Mostu do Míšně. Přemysl Otakar nicméně nedomyslel všechna rizika, a tak se stalo, že protistrana využila momentu překvapení, přepadla jeho tábor a jeho i celou jednotku vypráskala zpět do Prahy.
Hádku otce a syna urovnávala Anežka Česká
Vzbouřenci proti Václavovi se po porážce v Mostu dali na ústup, koalice se rozpadala. Václav I. se proto vrátil do Prahy a do věci se vložila i Anežka Česká, jeho sestra a Přemyslova teta.
Donutila obě strany, aby se smířily.
Přemysl dorazil na pozvání otce do kláštera Na Františku, poníženě se mu omluvil, všechno odkýval, prosil o odpuštění a přimlouval se i za šlechtice, kteří šli do vzpoury s ním. Václav jeho omluvu přijal a jemu i všem přítomným šlechticům „podal se slzami políbení míru“.
Václav I. srovnal syna vězením, někteří šlechtici zaplatili životem
Těžko říct, jestli už při usmiřování Václav I. věděl, co za zradu připraví synovi a jeho našeptávačům, nebo jestli mu došlo až poté, že se s odpuštěním unáhlil. Každopádně do měsíce po smíru pozval Přemysla i šlechtu na hrad Týřov (dnes zřícenina u Rakovníka). Dorazili všichni. Nečekala je ale žádná hostina ani veselice. V rámci výchovného trestu zavřel Václav Přemysla do vězení na hradě Přimda (cca na šest týdnů, aby měl čas o sobě přemýšlet) a urozené šlechtice nechal odvézt zpět na Pražský Hrad, kde je rovněž uvěznil a navíc je nechal v poutech.
Nejhůř dopadnul sudí Ctibor, tedy hlavní strůjce vzpoury, a jeho syn Jaroš. Ctibora popravili stětím na Petříně, Jaroš byl odsouzený ke krutému lámání kolem.
Za jednu chybu platil Přemysl Otakar II. celý život
Po propuštění z vězení se Přemysl Otakar II. se svým otcem Václavem I. definitivně smířil. Spojily je společné politické zájmy. Za svou pubertální chybu měl ale zaplatit ještě mnohem víc – minulost ho dohnala během jeho samostatné vlády. Rozežraná šlechta nabyla po úspěšné manipulaci s 15letým Přemyslem dojmu, že má právo ovlivňovat královské záležitosti a domáhala se podílu na moci i později – a Přemysl u ní jako král neměl zrovna velkou autoritu. I to přispělo k neúspěchu v bitvě na Moravském poli, kde byl Přemysl brutálně zavražděn.
Zdroje:
kniha Podivné konce českých panovníků, Jan Bauer
kniha Obrazy ze starších českých dějin, J. Harna a kolektiv, ilustrace J. Petráček
kniha Hrady kastelového typu, Tomáš Durdík (ilustrace hradu Týřov ze 13.století od autora Jana Heřmana)
hrady-zriceniny.cz, Wikipedia Commons, rajce.net, mas-rakovnicko.cz