Tak nám zabili Ferdinanda! Touto větou začíná kniha Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Kdyby tento atentát nevedl k rozpoutání první světové války, nejspíš by se Ferdinandovo okolí i celé Rakousko-Uhersko z jeho nepřítomnosti jedině těšilo.
Este (1863 – 1914), věčný čekatel na rakousko-uherský trůn, byl kvůli svému chování všeobecně nenáviděn. Vlastně za to nemohl. Na jeho povaze dokonaly své dílo genetické predispozice, následky prodělané tuberkulózy a zřejmě i výchova-nevýchova v dětství. Dle dnešních lékařských poznatků byl nepochybně agresivním psychopatem s maniodepresivními sklony.
Nesnesitelný parchant už odjakživa
František Ferdinand byl protivný a nenávistný už jako dítě. Až na svou macechu neměl nikoho rád, velkou nevraživost cítil hlavně k bratrovi Ottovi, který se lépe učil, byl pohodový a samozřejmě měl větší úspěch i u dívek. Je zajímavé, že Otto ho měl rád i přesto, že na něj Ferdinand byl zlý a jednou ho i fyzicky napadl.
V dospělosti Este ve svém nesnesitelném chování pokračoval a šel z něj strach, kdekoli se objevil. Díky dědictví nesmírně zbohatl a stal se doslova majitelem impéria – a tím i nadřízeným stovek lidí. Bohužel pro ně se náramně vyžíval v inspekcích, podrobně kontroloval účetnictví, řval na lidi a přísně je trestal kvůli nepodstatnostem. V rámci trestů neváhal použít svůj jezdecký bičík, kterým jednou uštědřil ránu i advokátovi.
Čechům zboural pivovar
Změny nálad, agrese a arogance vedly k neoblíbenosti Esteho nejen mezi jeho poddanými, ale napříč Rakouskem-Uherskem. Nesnášeli ho Jihoslované a Němci, ale největší vzájemná nenávist panovala mezi ním, Čechy a Maďary. Češi mu nemohli zapomenout, že jim dal zbořit pivovar v Benešově jen proto, že se mu nelíbil. Na druhou stranu zvelebil Konopiště a stojí za založením jeho zahrad.
Jeho lovecké “vášni” padly za oběť tisíce zvířat
Stěny uvnitř zámku Konopiště jsou tichými svědky Esteho chorobné lovecké vášně – jsou přímo poseté trofejemi nejrůznější zvěře. O tom, že jeho počínání na lovech není normální, měli povědomí i ti, kdo byli sami náruživými lovci. Este dokázal během pár hodin povraždit několik set kusů zvěře a na zahraničních cestách neunikli jeho řádění ani sloni a tygři.
O tom, že mu v Sarajevu hrozí nebezpečí, se vědělo – nikdo ale nezasáhl
V červnu 1914 odjel Este se svou manželkou na manévry do Sarajeva. Dopředu si sám uvědomoval nebezpečí a nebyl sám. Doufal, že mu císař Franz Josef cestu zakáže, ale nestalo se tak, a ani nikdo jiný se nemínil v této věci angažovat.
Proč vlastně čekal Este na zákaz, když mohl zůstat doma tak jako tak? Jednoduše: byl ješitný a nechtěl vypadat jako zbabělec. Bohužel už tou dobou na něj připravovaly atentát hned dvě organizace a dne 28. července byli Este a jeho žena Žofie zastřeleni. Shodou okolností to bylo na 14. výročí dne, kdy se Este ve jménu lásky ke své neurozené ženě oficiálně vzdal možnosti, aby jejich společné děti byly jeho následníky na trůn.
Zdroj: Zpráva o nemocech slavných, Ivan Lesný