Je 10. září 1898 a císařovna Sisi spěchá společně se svou dvorní dámou Irmou do ženevského přístavu. Cestou ji napadne atentátník Lucheni. Zdá se, že ji úderem pěsti do hrudníku pouze porazil, protože Sisi se po pádu zvedá a pokračuje v úprku na loď, která má během pár okamžiků odplout. Až na palubě, kde dvakrát omdlévá, si Irma po rozepnutí jejího oblečení povšimne krvavé skvrny v oblasti srdce.
Ve skutečnosti měl Lucheni v ruce naostřený pilník, kterým se trefil císařovně přímo do srdce. Od chvíle útoku jí zbývalo 20 minut života. I když kapitán nechal hned otočit loď, Sisi při přenášení do hotelu už jen chrčela, a když do jejího pokoje dorazil lékař, mohl pouze konstatovat smrt.
Za určitých okolností mohla Sisi přežít už tehdy!
Kardiochirurgie nebyla v roce 1898 až tak vzdálenou hudbou budoucnosti. Operaci, kterou by Sisi pro přežití potřebovala, provedl už o dva roky dříve lékař Ludwig Rehn. Úspěšně odoperoval zahradníka Wilhelma Justuse, který byl probodnut při hospodské rvačce. I když tedy byla záchrana císařovny prakticky nemožná, teoreticky vyloučena nebyla.
Zranění by si musela všimnout hned
Aby Sisi mohla přežít, muselo by pro ni hrát hned několik okolností. Zaprvé by musela ihned zaregistrovat, že vůbec byla zraněna. Tím, že dál pospíchala na loď, která s ní stihla i odplout a pak se musela zase vracet, ztratila rozhodující minuty. Kromě toho spěchem urychlila samotné krvácení do osrdečníku.
I kdyby si ale všimla rány hned, musel by být ihned k dispozici lékař, který by dokázal provést náročnou operaci. Ta by obnášela otevření hrudního koše a osrdečníku a zašití rány v srdci. Vzhledem k tomu, že kardiochirurgie byla tou dobou teprve v plenkách, jen těžko by se v Ženevě podobně vzdělaný lékař našel.
Bodnutí do srdce dnes
I když bodnutí do srdce nezpůsobí okamžitou smrt a v 21. století už jsme v kardiochirurgii přece jen pokročili, i dnes by šlo o čas, který by rozhodl o přežití či nepřežití. Člověk s bodným zraněním srdce má orientačně 20-30 minut (podle velikosti rány) na to, aby se dopravil do nemocnice a podstoupil urychlenou operaci. Jiné řešení než operativní zákrok, při kterém se zastaví krvácení do osrdečníku, není ani dnes k dispozici.
Co přesně se dělo v probodnutém srdci císařovny Sisi?
Pilník, který Lucheni vrazil nesmírnou silou do hrudníku císařovny, byl poměrně úzký. Trojúhelníková rána měla rozměry 1 x 1,2 x 0,4 cm. Po bodnutí začala krev s každým úderem srdce vystřikovat do osrdečníku (vak obalující srdce). Na povrch těla se dostala pouze kapka krve, která v ústí rány zaschla, a i proto vypadala císařovna objektivně v pořádku.
Až po pár desítkách ušlých metrů, kdy krev v osrdečníku začala omezovat funkci srdce, pocítila Sisi první nevolnost. Krevní oběh postupně slábnul. Proto na lodi omdlela – měla čím dál nižší krevní tlak. Ještě se jí podařilo vzkřísit (posadila se a zeptala se, co se s ní stalo), ale pak omdlela znovu a už se neprobrala.
V tomto stavu se držela při životě ještě asi 15 minut, než se jí srdce v maximálním stahu zastavilo. I když to celé zní děsivě, Sisi umírala bez velkého utrpení. Cítila jen slabou bolest na prsou, byla dezorientovaná a brzy upadla do bezvědomí. Přestože se smrti velmi bála, nakonec zemřela, jak si přála – rychle, bez předcházející dlouhé nemoci a bolesti a bez přítomnosti členů rodiny.
Zdroje:
Obyčejné nemoci neobyčejných, Hans Bankl
lf2.cuni.cz