Zajímavosti

Relikvie slavných: Pečeť playboye Václava III. i koberec z cely Marie Antoinetty

Pokud se podíváme na osobní předměty nebo dokonce biologické pozůstatky po slavných historických osobnostech, můžeme si snadno navodit pocit, že jsou nám tak nějak blíž. Nešlo jen o krále, královny a princezny, kteří změnili dějiny, ale především o lidi jako jsme my.

Cela Marie Antoinetty
Textilní tapeta z cely Marie Antoinetty (1755 – 1793). V pařížské Conciergerii byla Marie Antoinetta vězněna 77 dní před popravou. Její pobyt zde nebyl úplně nesnesitelný, ale rozhodně ne růžový. Cela byla navlhlá a kvůli primitivní kanalizaci to v ní páchlo, kromě toho královna trpěla ztrátou soukromí, protože strážci ji nenechali ani chvíli bez dozoru. Měla sice v cele plentu, za kterou se mohla schovat, když prováděla hygienu nebo vykonávala potřebu, nikdy ale nebyla v místnosti sama. Další psychickou trýzeň jí přinášela nuda, protože strážci jí nedovolili skoro nic dělat. Občas se slitovali a půjčili jí knihu. Když ale požádala o šití, aby mohla ušít něco pro syna, nebylo jí vyhověno. Aby aspoň na chvíli zaměstnala hlavu, která byla plná obav a stesku po dětech, začala z textilní tapety na stěně vytahovat nitě a plést z nich stužky. Až budete mít cestu do Paříže, můžete se do cely Marie Antoinetty podívat osobně – budova Conciergerie stojí dodnes.
mléčné zuby Alžběty Bavorské
Mléčné zuby Alžběty Bavorské (1837 – 1898). O rakouské císařovně a jejích zubech se toho napsalo už mnoho. Když se 24. prosince 1837 narodila, měla už vyrostlý jeden zoubek, což se považovalo za znamení budoucího štěstí. Na samotné zdraví chrupu ale nikdy štěstí neměla. Od mládí se jí zuby kazily a vlivem hladovění jí z nich nakonec zbyly jen zažloutlé, místy zčernalé pahýly. Protože se na tento problém nenašlo žádné řešení, Sisi se naučila mluvit téměř se zavřenými ústy. Vzhledem k tomu, že zároveň mluvila velmi potichu, jí prakticky nebylo rozumět. Pochopitelně se vyvarovala i úsměvů od ucha k uchu a v pokročilejším věku nosila zubní protézu. Existuje záznam o roztomilé chvilce, kdy císařovna seděla s dvorní dámou v kavárně a jiný host od svého stolu viděl, jak si protézu ladně vyndala z úst, vedle stolu ji opláchla vodou ze sklenice a nasadila zpět. V pitevním protokolu se píše, že zemřelá má zachovalé zuby – ale šlo právě už o protézu, čehož si lékař nevšiml.
Václav III.
Originální pečeť krále Václava III. (1289 – 1306). Když zemřel Václav II., psychicky labilní syn Přemysla Otakara II., musel se po něm ujmout vlády jeho 15letý syn Václav III. Podle soudobých kronikářů to byl rozjívenec, zajímala ho samá sranda, pití, noční život a holky. Nenechal na pokoji žádnou, která se mu líbila, a milostné úspěchy sbíral nejen proto, že byl král – byl i pohledný, mužný a výřečný. A taky rozhazovačný. V opilosti rozdával svým kupánům královský majetek včetně hradů a ráno vzteky mlátil věcmi, co to udělal. Je s podivem, že jeho vláda se i přes jeho divokost dá označit za rozumnou a perspektivní (byť pověst povaleče a opilce mu asi odpárat nemůžeme). Bohužel neměl čas cokoli dokončit, protože už po roce vlády ho v 16 letech zavraždili v Olomouci. Vrah a motiv jsou dosud neznámé, ale jedna ze spekulací říká, že vrahem mohl být žárlivec, kterému Václav III. přebral dívku. S Václavem III. vymřeli Přemyslovci po meči.

Zdroje:

kniha Václav III., Karel Maráz

kniha Podivné konce českých panovníků, Jan Bauer

kniha Obrazy ze starších českých dějin (ilustrace Jiřího Petráčka)

pinterest.com, idnes.cz, Wikipedia Commons

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *