Pokud se podíváme na osobní předměty nebo dokonce biologické pozůstatky po slavných historických osobnostech, můžeme si snadno navodit pocit, že jsou nám tak nějak blíž. Nešlo jen o krále, královny a princezny, kteří změnili dějiny, ale především o lidi jako jsme my.
Pramen zrzavých vlasů Marie I. Tudorovny (1516 -1558). Rusovlasá královna si svým krutým počínáním vysloužila přezdívku Bloody Mary. Nechala upálit spoustu protestantů a k jejímu řádění měli odpor i sami kati, kteří si uvědomovali, že popravují otce od rodin a že po nich zůstanou ženy a děti bez prostředků. Zhnusen byl i Mariin manžel Filip Španělský a byl to právě on, kdo jí rozmluvil popravu její nevlastní sestry Alžběty (budoucí královna Alžběta I.). Mariina touha mstít se a ubližovat nicméně pramenila z toho, že i jí bylo ubližováno. Když jí bylo necelých 17 let, otec Jindřich VIII. lstí zrušil manželství s její matkou Kateřinou Aragonskou, vzal si Annu Boleynovou a samotná Marie se automaticky stala nemanželskou dcerou – bastardem. Macecha Boleynová ji odstrkovala, vzala jí šperky a dala je dceři Alžbětě, a mimo jiné jí nedovolila, aby se vypravila za svou umírající matkou. Aby toho nebylo málo, když bylo Marii 37 let, jistý vévoda Nothumberland ji podvodem připravil o trůn a musela se o něj porvat. Krvavou královnou byla jen 5 let, pak zemřela během epidemie chřipky.Textilní tapeta z cely Marie Antoinetty (1755 – 1793). V pařížské Conciergerii byla Marie Antoinetta vězněna 77 dní před popravou. Její pobyt zde nebyl úplně nesnesitelný, ale rozhodně ne růžový. Cela byla navlhlá a kvůli primitivní kanalizaci to v ní páchlo, kromě toho královna trpěla ztrátou soukromí, protože strážci ji nenechali ani chvíli bez dozoru. Měla sice v cele plentu, za kterou se mohla schovat, když prováděla hygienu nebo vykonávala potřebu, nikdy ale nebyla v místnosti sama. Další psychickou trýzeň jí přinášela nuda, protože strážci jí nedovolili skoro nic dělat. Občas se slitovali a půjčili jí knihu. Když ale požádala o šití, aby mohla ušít něco pro syna, nebylo jí vyhověno. Aby aspoň na chvíli zaměstnala hlavu, která byla plná obav a stesku po dětech, začala z textilní tapety na stěně vytahovat nitě a plést z nich stužky. Až budete mít cestu do Paříže, můžete se do cely Marie Antoinetty podívat osobně – budova Conciergerie stojí dodnes.Mléčné zuby Alžběty Bavorské (1837 – 1898). O rakouské císařovně a jejích zubech se toho napsalo už mnoho. Když se 24. prosince 1837 narodila, měla už vyrostlý jeden zoubek, což se považovalo za znamení budoucího štěstí. Na samotné zdraví chrupu ale nikdy štěstí neměla. Od mládí se jí zuby kazily a vlivem hladovění jí z nich nakonec zbyly jen zažloutlé, místy zčernalé pahýly. Protože se na tento problém nenašlo žádné řešení, Sisi se naučila mluvit téměř se zavřenými ústy. Vzhledem k tomu, že zároveň mluvila velmi potichu, jí prakticky nebylo rozumět. Pochopitelně se vyvarovala i úsměvů od ucha k uchu a v pokročilejším věku nosila zubní protézu. Existuje záznam o roztomilé chvilce, kdy císařovna seděla s dvorní dámou v kavárně a jiný host od svého stolu viděl, jak si protézu ladně vyndala z úst, vedle stolu ji opláchla vodou ze sklenice a nasadila zpět. V pitevním protokolu se píše, že zemřelá má zachovalé zuby – ale šlo právě už o protézu, čehož si lékař nevšiml.Originální pečeť krále Václava III. (1289 – 1306). Když zemřel Václav II., psychicky labilní syn Přemysla Otakara II., musel se po něm ujmout vlády jeho 15letý syn Václav III. Podle soudobých kronikářů to byl rozjívenec, zajímala ho samá sranda, pití, noční život a holky. Nenechal na pokoji žádnou, která se mu líbila, a milostné úspěchy sbíral nejen proto, že byl král – byl i pohledný, mužný a výřečný. A taky rozhazovačný. V opilosti rozdával svým kupánům královský majetek včetně hradů a ráno vzteky mlátil věcmi, co to udělal. Je s podivem, že jeho vláda se i přes jeho divokost dá označit za rozumnou a perspektivní (byť pověst povaleče a opilce mu asi odpárat nemůžeme). Bohužel neměl čas cokoli dokončit, protože už po roce vlády ho v 16 letech zavraždili v Olomouci. Vrah a motiv jsou dosud neznámé, ale jedna ze spekulací říká, že vrahem mohl být žárlivec, kterému Václav III. přebral dívku. S Václavem III. vymřeli Přemyslovci po meči.
Zdroje:
kniha Václav III., Karel Maráz
kniha Podivné konce českých panovníků, Jan Bauer
kniha Obrazy ze starších českých dějin (ilustrace Jiřího Petráčka)
Jana z Arku (6. 1. 1412 – 30. 5. 1431), francouzská hrdinka stoleté války, slýchala už od svých 13 let hlasy. Považovala je za hlasy shůry a nechala se jimi vést k tomu, aby pomohla Francii zvítězit nad Anglií. Osud tomu tak skutečně chtěl, protože Jana (také zvaná Johanka) se v 17 letech dostala až na bojiště […]
Legendární český anatom Radomír Čihák měl tu čest osobně zkoumat kosti Karla IV., a to během výzkumu vedeného antropologem Emanuelem Vlčkem. Co cítil, když měl poprvé v ruce panovníkovu lebku? Musel být Karel IV. při vědomí, když mu chirurgové napravovali bradu zaraženou do hlavy? A kde najdeme Karla IV. zpodobněného přesně podle jeho tehdejšího držení těla? […]
Alžběta Bavorská milovala moře tak moc, že se rozhodla nechat si vytetovat kotvu na levé rameno. Jako mnoha jinými výstřelky tím překvapila své okolí v čele s upjatým manželem císařem Františkem Josefem. Tetovat se nechala v roce 1888, kdy jí bylo 50 let. Za svůj život strávila Alžběta mnoho dní na cestách a vůbec nejradši […]
