Jen těžko byste hledali v historii i současnosti člověka, který by byl podobně učebnicovým příkladem obsedantně-kompulzivní poruchy, jako František Josef I. Rakouský císař a český a uherský král byl obsedantem, jaký se jen tak nevidí.
Obsedantně-kompulzivní porucha (OCD) se řadí mezi úzkostné poruchy. Postižený při ní trpí vtíravými myšlenkami, které ho nutí provést určitou činnost. V případě, že by činnost nevykonal, dostává se do úzkosti. Možná někoho takového znáte: musí například váš partner třikrát zkontrolovat, že zamknul, a když to neudělá, je celý den nervózní? Nemůže začít jíst, dokud nepřetře stůl antibakteriálním roztokem? Musí se na přechodu přesně desetkrát rozhlédnout, než přejde?
Jen tak mezi řečí se ho na nic nemohly zeptat ani vlastní děti
U vídeňského dvora platilo, že nikdo nesměl pokládat vladaři žádné otázky, a Franze Josefa jakožto člověka posedlého rituály ani nenapadlo na tom něco měnit. Korunní princ Rudolf, který na přání (spíše příkaz) otce působil nedobrovolně v armádě, se na něj proto se vším musel obracet pouze oficiální cestou.
Je otázkou, nakolik Franz Josef pravidla ceremoniálu využíval s tím účelem, aby se s Rudolfem nemusel příliš bavit – nikdy si neporozuměli vzhledem k rozdílnosti povah, kdy císař byl zapřísáhlým konzervativcem, zatímco Rudolf liberálem, který věřil v republiku. Krátce před Rudolfovou sebevraždou mu měl císař dokonce říct, že není hoden jeho nástupnictví – tak velký strach měl o to, aby nepadla monarchie.
Den naplánovaný do poslední minuty
Obsesí byl poznamenán i císařův každodenní program. Měl svůj den naplánovaný minutu po minutě, všechny úkony jako vstávání, práce, jídlo i návštěvy měly přesně určený čas. Ve stejný čas k němu musel docházet i jeho lékař, dvorní rada Dr. Kerzl, a to i když císař nebyl nemocen. Úsměvné je, že ho naopak nepřijal, pokud mu zrovna bylo nevolno.
S úzkostnou poruchou za krkem prohrál všechny války
Dodržování harmonogramu i chorobné hrabání se v papírech bylo příčinou toho, proč dnes Františku Josefovi I. nemůžeme přičíst příliš mnoho zásluh. Vedl několik válek a všechny prohrál, včetně První světové, jehož konce se naštěstí pro něj nedožil. Jen těžko si lze představit, jak by se smířil s rozpadem monarchie.
Rakousko se rozpadne, předpovídal Palacký
Problémy měl i v rámci vnitřní politiky, kdy si znepřátelil prakticky všechny národnosti na území, kterému vládl. Velké vzpoury se dočkal od Maďarů, kteří chtěli dosáhnout samostatnosti, ale zkostnatělému císaři by sotva mohly být po chuti tak velké změny. Nakonec Maďaři zvítězili, ale jen díky silné přímluvě císařovny Sisi, která měla pro Maďarsko téměř celoživotní slabost.
Velké nepřátele měl císař i v Češích, jimž opakovaně sliboval navrácení státních práv nebo to, že se nechá korunovat českým králem. Nesplnil ani jedno. Lpěl na současném uspořádání, přitom se vědělo, že s takovou bude s monarchií brzy konec. “Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm,” prohlašovali čeští politici v čele s Palackým a Riegrem.
Není naprosto žádných pochyb, že František Josef I. trpěl velmi silnou obsedantně-kompulzivní poruchou, jíž se nechal vláčet až do smrti 21. listopadu 1916, aniž by tušil, že je s ním cokoli špatně.
Zdroje:
Druhá zpráva o nemocech slavných, Ivan Lesný
Obyčejné nemoci neobyčejných, Hans Bankl