V roce 1476, když Leonardovi da Vinci zbýval týden do 24. narozenin, byl společně s dalšími třemi muži anonymně obviněn ze sodomie. Té se měli každý zvlášť dopustit se 17letým prostitutem Jacopem Saltarellim. Naštěstí pro Leonarda měl jeden z nich kontakty na rod Medicejských, a tak se z obvinění vyvlékli. Leonardo ale ve svých stycích s muži pokračoval, a to po celý život.
Za sodomii byl označován jakýkoli intimní styk, který nevedl k početí dítěte, tedy i stejnopohlavní. Šlo o trestný čin, který mohl být trestán vězením, vyhnanstvím nebo smrtí. Běžně se za něj upalovalo, Marie Terezie zavedla popravu stětím. Až její syn Josef II. trest smrti za sodomii zrušil, neznamená to ale, že homosexuálové si odteď mohli dělat, co chtěli. Stále mohli být potrestáni odnětím svobody, výpraskem nebo veřejně prospěšnými pracemi, zvlášť pokud si obscénnosti nenechávali na doma.
Když se Leonardovi da Vinci a třem spoluobviněným podařilo uniknout odsouzení, bylo to pouze pod podmínkou, že už se to nebude opakovat. Ale další anonymní obvinění se objevilo jen o pár týdnů později a opět se týkalo celé čtveřice. Nakonec byl případ odložen, protože se nenašel očitý svědek.
Byl Leonardo da Vinci homosexuál? Ženský pohlavní orgán mu byl odporný
O orientaci Leonarda se stále polemizuje, ve skutečnosti k pochybnostem není důvod. Na základě jeho zápisků a nakonec i díla můžeme vyloučit i diskutovanou bisexualitu. Muže na svých obrazech zpodobňoval vždy nahé a více či méně v erotických pózách, ženy až na výjimky oblečené a vyhlížející asexuálně.
V jeho spisech najdeme záznamy o tom, jak jsou mu muži múzou a jak hraniční je jeho odpor k sexu se ženami. Pohlavní orgán ženy považuje za “tak odpudivý, že kdyby žena neměla hezkou tvář a muž by neměl přirozené pudy, lidský druh by vymřel”.
Florencie plná gayů
Leonardovým ateliérem a domácností prošlo po Jacopovi ještě mnoho mladých mužů, svou sexualitu si užíval, netajil ji, ale ani se jí nepyšnil. Vůbec tehdejší Florencie byla na homosexuální umělce bohatá: patřili mezi ně i Donatello nebo Boticelli.
Na jedné straně tu byla hrozba trestu, na druhé znovuobjevené Platónovy spisy, ve kterých oslavoval mužskou lásku a které přispěly k tomu, že se homosexuální muži ve Florencii chovali více uvolněně. Výraz Florenťan (Florenzer) se dokonce uchytil v Německu jako další označení pro gaye (pachatele sodomie) a ve slovníku přežíval 200 let.
Další Leonardův milenec
Další „doložený“ muž, který se po 17letém prostitutovi Jacopovi objevil v Leonardově životě, byl Fioravante di Domenico. Dva roky po obvinění ze sodomie si Leonardo do svých poznámek nakreslil dvojici mužů – mladého a starého – tváří k sobě. Kresbu popsal slovy: „Fioravante di Domenico z Florencie je můj nejmilovanější přítel, jako by byl můj…“ Nedokončená věta leccos naznačuje.
S “ďáblíkem” žil 25 let
Modelem pro díla Bakchus a Svatý Jan Křtitel stál Leonardovi jeho dlouholetý žák a asistent Gian Giacomo Caprotti di Oreno, který je známý spíš pod přezdívkou Salai, což znamená ďáblík. Tenhle kluk byl o 28 let mladší než Leonardo a žil s ním v jedné domácnosti od svých 10 do 35 let.
I když ho Leonardo označoval za lháře, zloděje a žrouta, asi to tak strašné nebylo, když s ním vydržel 25 let – nejdřív jako jeho mistr (Salai se naučil malovat tak, že mistrovi vyfoukl i několik zakázek), později i jako milenec. Salai byl krásný a měl delší kudrnaté vlasy, které se Leonardovi líbily. Ale i sám Leonardo byl atraktivní, podle dobových svědectví až nadpozemsky. Měl krásnou tvář, atletickou postavu (na svou dobu měřil nadstandardních 173 cm) a velké charisma.
Nekonvenční byl Leonardo snad úplně ve všem
Leonardo da Vinci byl svým způsobem outsider. Měl milion zájmů a talentů, byl levoruký (ale maloval i pravou), nejedl maso a nosil delší vlasy i vousy než bylo pro tehdejší muže obvyklé. Proti ostatním se lišil i outfitem. Zatímco starší muži nosili dlouhé oděvy zakrývající celé nohy, Leonardo si i ve vyšším věku vykračoval v krátké tunice nad kolena, což byla móda mladých.
Zdroje:
artsy.com, drawingsofleonardo.org, extrastory.cz, artmuseum.cz, fastcompany.com, procproto.cz, Wikipedia Commons