Manýry

Anatolij Djatlov: Co napsal ve své knize o havárii v Černobylu?

Anatolij Djatlov (3. 3. 1931 – 13. 12. 1995) byl technik, který 26. dubna 1986 řídil test reaktoru v jaderné elektrárně Černobyl. Jak všichni víme, test skončil nejhorší havárií v historii jaderné energetiky, což uvedl i sám Djatlov. Podle něj se nic horšího stát nemohlo. Nicméně na katastrofě připustil pouze malý osobní podíl, například uznal nesmyslnost a zbytečnost některých svých příkazů. Jinak se ale ze všech sil snažil přesvědčit soud, že za havárii mohla vadná konstrukce elektrárny, především nedomyšlený bezpečnostní systém, který v krizi proměnil reaktor v detonátor.

Za svou pravdu se tak rval, že o tom napsal i knihu Černobyl: Jak to bylo, která ale v češtině nevyšla – nejspíš proto, že pro většinové čtenáře by stejně nebyla srozumitelná pro její odbornost. Pár zajímavých stránek se tu ale přece jen najde.

Půl roku v nemocnici

Djatlov u soudu
Djatlov u soudu

Djatlov při havárii schytal takovou dávku ozáření, že měl 50% riziko úmrtí do 30 dní. Už v den havárie intenzivně zvracel a v knize popisuje, jak následujících šest měsíců strávil v nemocnici. Kromě jiného se potýkal hlavně s otevřenými ranami na nohou, kvůli kterým se prakticky odnaučil chodit.

Přesto ho po půlroce z nemocnice propustili. V knize si stěžuje, že lékaři nevěděli, jak jeho rány zahojit, že ukončili experimentování s dalšími léky a ani ho neposlali do sanatoria (něco jako lázně), kam na 2-3 týdny běžně odjížděly ostatní oběti Černobylu. Po propuštění měl strach se od nemocnice vzdálit a chtěl si zajistit, aby ho v případě zhoršení přijali zpět. Dle svých slov byl ale odmítnut.

Soudili Djatlova nespravedlivě?

Jak se později ukázalo, Djatlovova léčba a pobyt v nemocnici byly 4. listopadu ukončeny proto, že vyšetřování havárie spělo k jeho zatčení. Tedy aspoň tak si to Djatlov v knize vysvětluje. Po propuštění z nemocnice mu dali ještě měsíc, který strávil doma a znovu se trochu rozchodil.

4. prosince nastupuje do vazby, kde zakouší zoufalství a bezpráví. V knize uvádí, že měl pocit, že proces je nespravedlivý a jeho osud záleží jen na libovůli vyšetřovatelů a soudce, kteří měli ignorovat jakákoli pravidla. Djatlov si měl písemně připravit své otázky pro vyšetřovací komisi, což dodržel – v cele, za chabého světla, jich sepsal 24. Po předání se ale dozvěděl, že se jimi nikdo zabývat nebude, a to bez vysvětlení.

Deprese, kuřáci a útěcha v zelenajících se stromech

Po odsouzení na 10 let se Djatlov dostal do věznice, kde se mu zdálo, že má díky vnitřním předpisům aspoň nějaká práva, na rozdíl od období během soudního procesu. I tak je ale deprimovaný, stěžuje si na spoluvězně kuřáky, na druhou stranu si pochvaluje vycházky. „Samozřejmě jsem si všiml, že listy na stromech jsou zelené, a byl jsem z nich šťastný, zejména na jaře, protože když na začátku července (rok předtím) započal (vyšetřovací) proces v Černobylu, od té doby jsem téměř rok neviděl žádnou zelenou… Nevíme, co máme, a když to ztratíme, pláčeme.“

Anatolij Djatlov poskytl v roce 1994 poslední rozhovor.
Anatolij Djatlov v roce 1994. Do zestárlé tváře se vepsaly starosti z tahání po soudech, pobytu ve vězení a následků ozáření.

Utrpení až do konce

Djatlov si z trestu odseděl 4 roky, pak ho propustili kvůli špatnému zdraví. Neznamenalo to ale, že si najednou mohl užívat svobody. Zbývalo mu už jen pár let života a ty protrpěl. Pokusil se léčit v Německu, ale léčba neměla valné výsledky. Zemřel v prosinci 1995 na srdeční selhání. Šlo o důsledek ozáření.

Později byla vydána oficiální zpráva, že příčinou havárie v Černobylu opravdu byly i konstrukční chyby a že nelze všechno svést na Djatlova.

 

 

Zdroje:

kniha Чернобыль. Как это было (Černobyl: Jak to bylo), Anatolij Djatlov

https://www.rbth.com/history/330525-anatoly-dyatlov-chernobyl

rozhovor s Djatlovem 1994, youtube kanál KruchinaFILM

Odvolání: Připouštíme drobné nepřesnosti, které mohly vzniknout při překladu zdrojů v ruštině.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.