Brigitte Höss (*18. 8. 1933) byla dcerou jednoho z nejznámějších nacistů – Rudolfa Hösse, který působil jako velitel několika koncentračních táborů, mimo jiné i v Osvětimi. I když se za skutky svého otce styděla a rodinné tajemství po většinu života skrývala, v roce 2013 o Hössovi prohlásila, že to byl nejhodnější člověk na světě, a v mnoha otázkách ho bránila. Zpochybnila i to, že by skutečně zavraždil tolik lidí, a měla za to, že doznání z něj vytáhli mučením.
Brigitte poprvé (a naposled) poskytla rozhovor až v roce 2013 po mnoha desetiletích mlčení. Tehdy jí bylo 80 let a bojovala s rakovinou. Zprávy o jejím úmrtí nejsou k dohledání, a tak těžko říct, jestli nemoc nakonec porazila, nebo zemřela. Svět se o ní po roce 2013 už nic nedozvěděl proto, že měla příjmení po manželovi, a před poskytnutím rozhovoru se nechala ujistit, že nikde nebude zmíněno. Pochopitelně se nenechala ani vyfotit.
Celý život se bála, že špatně skončí, pokud by ji někdo odhalil. „Lidi jsou blázni. Mohli by podpálit můj dům nebo někoho zastřelit,“ řekla v rozhovoru. Vedl ho Thomas Harding, který mimo jiné prozradil, že Brigitte stále měla silný německý přízvuk a měla strach hlavně ze židovských spoluobčanů.
Z ložnice se dívali do tábora
Brigitte i zbytek rodiny si až do konce války žili na vysoké noze. Luxusní vila s bazénem stála hned vedle zdi koncentračního tábora a částečně byla vybavena nábytkem a uměleckými předměty, které patřily lidem zavražděným v plynových komorách. Rodina v domě „zaměstnávala“ několik vyhublých vězňů v pruhovaných mundúrech. Ti se jim starali o zahradu nebo stavěli Brigittiným bratrům modely letadel.
Brigitte, které tehdy bylo okolo 10 let, ráda navštěvovala tábor, povídala si s dozorci a hladila psy a koně. Brigittina matka považovala jejich bydliště za ráj, přitom z oken vily bylo vidět na baráky v táboře, krematorium a popraviště se šibenicí. Tam byl Rudolf Höss v roce 1947 nakonec i popraven – symbolicky právě na tomto místě. Měl podíl na smrti celkem 1,1 milionu lidí.
„Na to, kolik lidí mělo být údajně zabito, je tu až moc přeživších.“
I když Brigitte výslovně nepopřela, že její otec byl zločinec, zpochybnila, že by připravil o život až tolik lidí. „Na to, kolik lidí mělo být údajně zabito, je tu až moc přeživších,“ řekla k tomu trochu hloupě.
Když byla konfrontována, že její otec se k počtu zabitých přiznal, řekla, že Britové to z něj vymámili násilím.
Mimochodem Höss vypovídal u soudu bez špetky emocí či snad pocitů viny. Nešlo o odevzdanost, ale o naprostý chlad. Co jiného čekat od zrůdy, která si každý den před spaním nechala přivést nějakého vězně až k posteli a žádala po něm zazpívat ukolébavku?
Kdyby to nedělal on, dělal by to někdo jiný, omlouvala svého otce
Brigitte se za otce styděla a věděla, že dělal zlé věci, ale stejně při rozhovoru vkládala mnoho energie do toho, aby ho bránila: „Byl to nejhodnější člověk na světě. Byl na nás moc hodný,“ dodala. Také se nechala slyšet, že uvnitř byl vlastně smutný. Jeho práci chápala jako něco, k čemu byl donucen a neměl na výběr. „Musel to dělat, protože jeho rodina by jinak byla v ohrožení. Kdyby to nedělal, ohrozil by nás. A byl jen jedním z mnoha. Kdyby to nedělal on, dělal by to za něj někdo jiný.“
Kromě míry Hössovy viny částečně popírala i hrůzy holocaustu. Nikdy se nebyla podívat v Americkém národním muzeu holocaustu a jako důvod uvedla, že výstava podává skutečnost hůř, než jaká byla doopravdy.
Brigittin synovec musel Hösse uctívat, dnes by se šel na jeho hrob vymočit
Někteří členové Brigittiny rodiny s ní názor nesdílí. Proti Rudolfu Hössovi se ostře postavil jeho vnuk Rainer, Brigittin synovec: „Kdybych věděl, kde je děda pohřbený, šel bych se na ten hrob vymočit,“ řekl. V jiných rozhovorech svá slova mírnil, ale přesto by si šel na hrob aspoň odplivnout. V dětství ho rodina nutila, aby Hösse uctíval jako hrdinu!
Konec života ve vile
Rudolf Höss v roce 1945 usoudil, že by bylo nejlepší utéct s rodinou na sever Německa. Jeho žena a děti včetně Brigitty se ukryly v opuštěném cukrovaru, on sám se nechal inkognito zaměstnat na farmě. Plánovali uprchnout do Jižní Ameriky, jakmile k tomu bude vhodná příležitost. Ta ale nenastala. Lovci nacistů je vypátrali.
Hösse usvědčil snubní prsten
Höss by se Britům nedostal do rukou živý, kdyby si o pár dnů dříve nerozbil ampulku s kyanidem. V pokusu o záchranu vlastního zadku se aspoň pokusil popřít svou identitu. Prozradil ho ale snubní prsten, kterého si Britové všimli. Höss ho odmítl sundat, protože je prý příliš těsný a nejde to. Když mu pohrozili, že mu jinak prst useknou, nakonec ho sundal. Na jeho vnitřní straně bylo napsáno jeho jméno a jméno jeho ženy.
Brigitte přiznala manželovi svůj původ, vnoučatům ale ne
Hössova rodina žila pár let po válce a otcově popravě v nesmírné bídě. Brigitte se v 50. letech sebrala a odjela do Španělska, kde se stala modelkou v kruzích vysoké módy. V roce 1961 se vdala, ale ještě předtím se snoubenci raději přiznala, co je zač. Vzal to s pochopením a prý prohlásil, že „víc než cokoli jiného je Brigitte hlavně obětí“. Slíbili si, že o tom už nebudou mluvit, a ještě předtím, než se usadili v Americe, procestovali kus světa.
Ve Washingtonu si Brigitte našla práci v módním butiku a pracovala tam 35 let. Hned ze začátku v opilosti prozradila svému židovskému šéfovi, odkud pochází. K jejímu údivu jí odpustil s tím, že ona nemůže za to, co se stalo.
V roce 2013, kdy poskytovala rozhovor, ještě stále měla fotografii svého otce nad postelí. Dosud ale nenašla sílu, aby řekla svým vnoučatům, kdo to byl.
Zdroje:
dailymail.co.uk, telegraph.co.uk, idnes.cz
Wikipedia Commons