Vážně byla arcivévodkyně Žofie (1805-1872) tak hrozná tchyně? Pokud ve svých dopisech nelhala, tak ne! Dopisy se prý našly až dávno po tom, co byla story o zlé tchyni hluboce zažitá. I proto tak přežívá…
Co psala Žofie ve svých dopisech?
🔴 Žofie měla Sisi ráda a vážila si jí.
🔴 Byla ráda, že si její syn vybral právě ji. Není pravda, že mu byla předvybraná Helena (Sisiina starší sestra). Franz se do Sisi zamiloval, když ona, její sestra a matka přijely na návštěvu do Vídně.
🔴 Žofie v dopisech chválí Sisiinu krásu.
🔴 Mnohokrát popisuje, jak jí v něčem pomohla, vyslechla její starosti. Trpěla s ní, když jí a Franzovi zemřela na cestách první dcera.
🔴 Všechny její děti moc chválila. S láskou se o ně starala, když na ně Sisi ani Franz neměli čas.
🔴 Vztah Sisi a Žofie vypadá v těchto dopisech vyloženě harmonicky.
🔴 Píše také, že ví, že nedělá dobrotu žít s mladými pod jednou střechou. Vždy se snaží pobývat na jiném sídle než oni. Před tím, než je navštíví, se ohlásí. A když se náhodou stane, že by měla přijít náhodně, je z toho značně nesvá.
Kde je tedy pravda?
Stojí nám tu proti sobě dvě naprosto odlišná tvrzení… Jak je možné, že podle jedné verze byla Žofie nesnesitelná a podle druhé milující? Můj závěr započnu na této otázce: Vážně by Žofie v dopisech pro příbuzné celý život tak moc lhala? Podle mě ne. Samozřejmě je možné, že si občas každý něco přibarví nebo o něčem taktně pomlčí, navíc ke všemu potřebujeme znát i pohled druhé strany. I tak ale můžeme (a musíme) její dopisy použít jako další dílek do skládačky.
Podle jejích dopisů tedy rozhodně nebyla tak hrozná (ale to ještě neznamená zlatá) a nemůžeme opomenout ani mínění historiků, podle kterých se Žofiin obraz začal pokřivovat záměrně až po její smrti. A to proto, aby bylo čím omluvit Sisiino chování, “nemoci” a útěky z Vídně. Aby bylo jak vylepšit její image. Toho, že se Žofiin obraz bude pokřivovat (ať už ze strany kohokoli), si byla vědoma sama Žofie už za života – měla “stísňující pocit z uvědomění, že člověka budou pomluvy provázet až za hrob”.
Na druhou stranu musíme připustit, že k nějakým nedorozuměním mezi Žofií a Sisi přece jen docházet muselo – to zas dokládají dopisy psané samotnou Sisi i Franzem. Franz jednou napsal matce vyčítavý dopis, kde si stěžoval, že jeho dcery Žofie a Gisela (tehdy v kojeneckém/batolecím věku) jsou “zcela uzavřené ve vašem bytě, zatímco ubohá Sisi se tam ve svých šatech jen těžko dostává, aby zřídka našla děti samotné, viděla u nich úplně cizí lidi, což obzvláště také mně ještě zkracuje ty okamžiky, které s dětmi trávím”. Odbočka pro vysvětlení – Sisiiny šaty zmiňuje proto, že jediná cesta, kudy se Sisi mohla do dětského pokoje dostat, byla po úzkém točitém schodišti – a v jejích širokých krinolínách pro ni bylo náročné se tudy škrábat. Zdá se, že po tomto dopise se tchyně stáhla, ale poté, co malá dcera Žofie ve věku 2 let zemřela, už neměla Sisi sílu bojovat o děti znovu.
Nakonec je spravedlivé podotknout, že arcivévodkyně Žofie se chovala tímto způsobem proto, že byla matkou císaře a především dodržovala přísný dvorní ceremoniál. Nebyla tedy prvoplánově škodící, jen se držela své dané role. Podle ceremoniálu se potomci císařského páru měli vychovávat určitým způsobem, na který Sisi holt nebyla zvyklá.
Žofiiny dopisy najdete v knize Naše milá Sisi. Sisiiny (a některé Franzovy) dopisy jsou v knize Dopisy od Sisi.