Ten den se pokazilo, co mohlo. Bedřich Smetana ve věku 10 let vymyslel s kamarády pěknou rošťárnu, kvůli netrpělivosti se zranil a nakonec se nechal ošetřit závadnou vodou z rybníka. Jistou roli v pozdějších následcích možná sehrálo i to, že se matka a babička Bedřicha rozhodly příhodu utajit, protože se bály, že Bedřichův otec bude řádit.
O tom, že Smetana neohluchl kvůli syfilis, jak se dlouhá léta tvrdilo kvůli tehdejším pomlouvačům, jsme už psali. V článku jste se mohli dozvědět, že za jeho hluchotu mohl úraz, a dnes si objasníme, co přesně se stalo. Nejde o žádnou fámu – když bylo Smetanovi 56 let (4 roky před smrtí), odvyprávěl příhodu kamarádovi, který o ní udělal zápis.
Smetana nastražil do pole výbušninu, která mu pak explodovala přímo do obličeje
Nehoda se stala u rybníka Vajgar v Jindřichově Hradci, když bylo Smetanovi 10 let. Společně s kamarády tu do pole zahrabal skleněnou láhev naplněnou střelným prachem a zapálil. Před výbuchem se běželi schovat, ale protože se dlouho nic nedělo, netrpělivý Bedřich se šel podívat. Láhev vybouchla v okamžiku, kdy se nad ní skláněl.
Střepy, hnůj a kontaminovaná voda z rybníka
Výbuch vymrštil Smetanovi do tváře hlínu pohnojenou chlévskou mrvou (hnůj, který se skládal z výkalů, moči a podestýlky z chlévů), zbytky střelného prachu a střepy, které ho pořezaly. Zakrváceného ho omýval kamarád, který nabral vodu z Vajgaru. Vajgar tehdy sloužil nejen jako nádrž, ale i kaliště (rozbahněný povrch, kde se ráda cachtá vysoká zvěř) a v žádném případě nebyl sterilní. Výsledkem byla infekce, která se rozvinula v osteomyelitidu.
Osteomyelitida je zánět kostní dřeně. Při zkoumání Smetanovy lebky se ukázalo, že po poranění pravé části obličeje postupoval zánět postupně z dolní čelisti na horní čelist, dále na lícní, spánkovou a čelní kost. Předpokládá se, že infekce se dostala i do ušních kůstek, což bylo podkladem pro ohluchnutí o 40 let později.
Zraněný Bedřich doma ulehl a dokonce na dva dny přechodně ohluchl, s největší pravděpodobností kvůli silné ráně při výbuchu.
O pravé příčině jeho nemoci věděli jen kamarádi, maminka a babička. Ty se rozhodly o ní doma pomlčet, protože Bedřichův otec byl přísný a synovo zdraví mu hodně leželo na srdci.
Navzdory své přísnosti ale Bedřicha nikdy nebil, až na jedinou výjimku – když mu Josef Jungmann, tehdejší ředitel gymnázia, řekl, že Bedřich už několik týdnů nebyl ve škole. Tehdy dostal od otce – dle jeho slov – pohlavek, velký pohlavek.
Pravou podobu Smetany můžeme vidět v Národním divadle
Osteomyelitidu přežil Smetana jen zázrakem, protože v roce 1834 ještě nebyla známa antibiotika. Sám Smetana se před smrtí domníval, že právě příhoda s lahví mohla za jeho definitivní ohluchnutí, a jak se ukázalo, měl pravdu. Akutní zánět přešel do chronického, kterého se Smetana už nezbavil a který mu v jeho středouší postupně připravoval půdu pro úplnou ztrátu sluchu.
Osteomyelitida současně vedla k deformaci obličeje – Smetana měl pravou část obličeje o něco menší a zploštělou, jako by mu někdo obrousil povrch lícní kosti. Na fotografiích deformace příliš patrná není, kvůli jejich dvourozměrnosti. 3D podobu Smetany ale věrně zachytil sochař Myslbek, když sochal jeho bustu, která je dnes ve foyer Národního divadla.
Zdroje:
Casopisharmonie.cz, Denik.cz, Lidovyslovnik.cz
video „Prohlídka Národního divadla“, youtube kanál Josefa Luňáka
