Měl Mozart sexuální úchylku, nebo Tourettův syndrom?

O Mozartově (1756-1791) zálibě ve výkalech a možnosti, že mohl být koprofil, jsme už psali. Kde se hypotéza o nechutné sexuální úchylce vzala? Mozartův humor a některé neoficiální skladby byly plné fekálií, stejně jako dopis, který adresoval své vlastní sestřenici.

V něm jí popisoval, jak se „jí vysere na nos a bude jí to stékat po bradě“, což vyznívá nanejvýš podezřele. Psal i o kálení do postele. Svými sprostými průpovídkami oblažoval dokonce i rodinu včetně otce a matky a předmětem byly nejen výkaly, ale i zadky, prdění, zkrátka všechno, co má cokoli společného s vyměšováním. Dokonce složil kánon s názvem Lízej mi zadek.

Koprofilie patří mezi sexuální úchylky a projevuje se zálibou ve výkalech. Koprofila může vzrušovat pach výkalů, sledování defekace nebo dokonce konzumace extrementů partnera.

Dělal kotrmelce a mňoukal jako kočka

Pochybnosti o tom, že Mozart trpěl koprofilií nebo prostě jen hulvátským chováním, se objevily v roce 1983 na Světovém psychiatrickém kongresu ve Vídni. Lékaři spatřovali v Mozartově životě mnoho důkazů, že mohl mít Tourettův syndrom.

Tourettův syndrom je vrozená porucha. Postižení trpí nutkáním dělat bezúčelné zvuky a pohyby a až 30 % z nich nekontrolovaně sprostě vykřikuje nebo nesmyslně používá sprostá slova uprostřed běžné konverzace. Obsesi je možné odolat jen částečně, sprostá slova z člověka padají, aniž by chtěl. Jemu samotnému je to nepříjemné. Projevy se zhoršují, pokud je jedinec více ve stresu. K syndromu jsou někdy přidružené i další poruchy, například ADHD.

U Mozarta se projevovalo až podezřele moc příznaků hovořících pro Tourettův syndrom. Kromě sklonů k vulgarismům měl prý hlasové a motorické tiky, opakoval různé úšklebky a pohyby rukama nebo nohama. Byl impulzivní a vlastně stále v pohybu, sem tam zasténal. Jednou se prý při komponování zvedl a jako šílený přeskakoval židle a stoly v místnosti, dělal kotrmelce a mňoukal jako kočka. Při hře na klavír pro královský dvůr se bez varování zvedl a šel se mazlit s kočkou, která právě vešla do místnosti. Měl prý i nutkání neustále na někoho sahat.

Současný britský skladatel McConnel si je jistý

Tourettův syndrom evidentně ovlivnil i Mozartovo komponování. O tom je přesvědčen britský skladatel James McConnel, který sám syndromem trpí. V roce 2004 poukázal na zvláštní jev v Mozartových skladbách: „Jeho hudba je jako bitva mezi kontrolou a chaosem,“ řekl s tím, že na něj osobně působí Mozartova hudba jako na nikoho jiného. Vysvětluje si to právě tím, že slavný skladatel musel trpět tou samou poruchou jako on. Tvrzení zaujalo britskou televizní stanici Channel 4 a nabídla McConnelovi spolupráci. Z té vzešel dokument What Made Mozart Tic?

Mozart používal hudbu jako terapii

McConnel v dokumentu zmiňuje, že na základě svých vlastních zkušeností s poruchou vnímá Mozartovy symfonie jako prostředek skladatelovy samoléčby. Mozart přirozeně komponoval určitým speciálním způsobem, aby se odreagoval a ulevil svému pnutí. Pro lepší pochopení, co má McConnel na mysli, si poslechněte symfonii Jupiter. Klid a expanze se tu střídá velmi výrazně.

Dalším možným důkazem o Mozartově poruše je střídání lepších a horších období. Příznaky ho obtěžovaly ve vlnách, stejně jako je tomu u většiny lidí s Tourettovým syndromem. Jednoznačný závěr ale stejně není možné udělat. Tourettův syndrom nebyl v 18. století znám, takže Mozarta nemohl nikdo vyšetřit a diagnostikovat. Dnešní psychiatři to mohou udělat pouze “na dálku” a takový odhad nikdy nebude stoprocentní. Jejich vyjádření jsou navíc naprosto protichůdná.

A co když to byla OCD?

Odpůrci teorie o Tourettově syndromu tvrdí, že Mozart se šklebil a dělal šílenosti záměrně, aby pobavil okolí. Jiní nabízejí možnost obsedantně kompulzivní poruchy (OCD), kdy má jedinec nutkavou potřebu provádět určité rituály, aby odvrátil domnělé hrozby. I pro tuto poruchu je příznačné, že se zlepšuje a zhoršuje podle aktuálního psychického rozpoložení. Existuje také názor, že Mozart mohl mít bipolární poruchu (ať už přidruženou k Tourettově syndromu nebo jako samostatné onemocnění), protože se mu prý extrémně měnily nálady – z naprosté deprese do mánie a naopak.

Žádné tiky neměl, tvrdí psychiatrička

Psychiatrička Mary Robertsonová je uznávaná expertka na Tourretův syndrom a v případě Mozarta stojí na straně odpůrců teorie. V dokumentu What Made Mozart Tic? všechny spekulace smetla ze stolu: „Podle mého názoru Mozart neměl Tourettův syndrom. Vysvětlím. Mozart neměl žádné zřetelně jasné motorické ani hlasové tiky. Rozhodně neměl ADHD ani OCD. Neměl ani rodinné předpoklady. Podle mě neměl žádné příznaky Tourettova syndromu.“  

O jeho ticích máme dobové záznamy, kontruje psychoterapeut

Psychoterapeut Terence Watts, který taky vystupuje v dokumentu, má na to jiný jasný názor: „Já věřím, že Mozart Tourettův syndrom měl. Máme dobové záznamy o tom, jak se točil a kroutil a patrně i tančil. Byl posedlý tělesnými funkcemi, což je mezi pacienty s Tourretem velmi běžné. Byl velmi velmi kompulzivní a velmi obsesivní. To jsou všechno jasné známky Tourettova syndromu.“

Poslední slovo

„Měl Mozart Tourettův syndrom? Já myslím, že měl,“ zakončuje dokument McConnel, skladatel s Tourettovým syndromem. Podotýká, že někteří odborníci teorii poruchy zavrhují proto, že nemají kompletní obrázek o Mozartově každodenním životě. On ho ale má – slyší ho v Mozartových symfoniích. V hodinovém dokumentu svou teorii věrohodně a do detailů rozebírá.

Zdroje:
TV dokument What made Mozart tic? (na youtube dostupné ke zhlédnutí na kanále SQUILLIANT productions)
zoommagazin.cz
independent.co.uk
jamesmcconnel.com/mozart-and-tourettes/
scielo.br
úvodní foto: Thomas Becker