Václav IV. (26. 2. 1361 – 16. 8. 1419) byl jedním z největších psychopatů na českém trůnu. Tuhle dispozici pravděpodobně podědil, protože podle knihy Čas psychopatů měl psychopatické rysy i jeho otec Karel IV. (1316-1378) a stejně tak jeho děda Jan Lucemburský (1296-1346). Tihle dva se ale neprojevovali až tak zvráceně jako Václav.
Jaké máme důkazy o tom, že Karel IV. a jeho otec Jan Lucemburský byli psychopati? Předně si řekněme, že psychopatické osobnosti nemusí být nutně jen mezi sériovými vrahy – podle psychiatrů je psychopat člověk, který nikdy neprožívá emoci strachu. Nemůže ji prožívat, protože v jeho mozku nejsou propojena příslušná centra. Psychopati se laicky řečeno dále dělí na „ty zlé“ a „ty hodné“. Zlí jsou mezi vrahy, ale často i mezi politiky nebo manažery. Hodné psychopaty najdeme mezi záchranáři, neurochirurgy nebo lezci po laně nataženém mezi mrakodrapy, byl jím i kosmonaut Neil Armstrong. Se svou dispozicí se psychopat už rodí a nelze ji vyléčit.
Ani jeden ze tří Lucemburků nevěděl, co je strach
O tom, že Karel IV. se ničeho nebál – a tady opravdu nešlo o „pouhou“ odvahu – svědčí jeho svolnost k intrikám a podplácení, ale i to, jak se vypořádal se svým životním zraněním, po kterém na nějakou dobu ochrnul a které pro něj znamenalo spoustu bolesti a nepohodlí.
Jan Lucemburský zas zapudil svoji ženu Elišku Přemyslovnu (mimochodem sama byla neústupná). Když uvěřil, že ho ohrožuje na trůně, oddělil ji od tříletého syna – budoucího Karla IV. – a držel ho odteď pěkně pod dohledem. Ji samotnou vyhnal (pak se ještě dali dohromady, ale jejich vztah byl vždycky Itálie). O psychopatii svědčí i Janovy poslední minuty, kdy se v bitvě u Kresčaku zachoval jako sebevrah. Zcela slepý své družině nařídil, aby ho dovedli k protivníkům „na dosah meče“.
Zábava, alkohol a sex
Když se 17letý Václav IV. dostal po smrti otce na trůn a trochu se otrkal, původní rádce vyměnil za své vlastní kumpány. S nimi se opíjel, utrácel peníze, chodil do bordelu a užíval si sexu s nespočtem žen (existují dohady, že se tím snažil zamaskovat svou údajnou homosexualitu, ale podle historika Petra Čorneje je jisté, že byl hetero). Když si někdo dovolil proti tomu něco namítat, měl s Václavem problém.
Jedním z takových byl arcibiskup Jan z Jenštejna. Ten na kolenou prosil Václava o odpuštění, ale Václav místo přijetí omluvy arcibiskupa zparodoval. Taky poklekl na zem a šklebil se. Arcibiskup se proto vzdal funkce a podařilo se mu utéct do Říma i přesto, že Václav nařídil zahradit mu cesty. V Praze ale zůstali jeho čtyři úředníci a ti si to nemile odskákali. Nejhůř dopadl Jan Nepomucký, později svatořečený.
Václav IV. v opilosti umučil Jana Nepomuckého
Všechny čtyři zatčené vzal Václav IV. i s katem do mučírny ve staroměstské rychtě, která stála na dnešní adrese Rytířská 12. Zatímco tři arcibiskupovi úředníci na mučidlech řekli a slíbili všechno, co se po nich chtělo, a byli propuštěni, vikář Jan Nepomucký odolával. To Václava rozzuřilo, a zatímco dosud mučení jen přihlížel, teď se ho sám chopil.
Když byl Jan Nepomucký polomrtvý, svázali ho a hodili do kilometr vzdálené Vltavy. Tělo vyplavalo až po měsíci a bylo pohřbeno v chrámu sv. Víta. Antropologický výzkum ostatků v roce 1972 ukázal, že Nepomucký byl mučen zavěšením za ruce svázané za zády a prudkým bitím a kopáním do obličeje. Poškozena byla i žebra. Dále se ukázalo, že do Vltavy byl zřejmě hozen už mrtvý. Příčinou smrti bylo krvácení do mozku a ne utopení.
Pro zábavu zabil mnicha a údajně usmažil kuchaře
Václav IV. má na kontě i další kousky. Protože si ale kronikáři často nedovolili napsat něco, co by krále poškodilo, o řadě věcí není písemný záznam. Jen se proslýchají.
Údajně nechal napíchnout na rožeň a usmažit kuchaře, když mu odmítl připravit jídlo.
V lese při lovu vystřelil z kuše na mnicha, který tam byl na procházce. Když Václavovi jeho kumpán opatrně naznačil, že to už přehnal, Václav reagoval slovy: „Mnich má být v klášteře a ne běhat po lese.“
Jisté je to, že Václav chodil po městě ve společnosti svého kata, aby tím děsil lidi, a stejně tak to bylo i s jeho obrovskými psy. Šlo o dogy, které měl vycvičené pro svou obranu. V zahraničních záznamech se píše, že po pokousání dogou zemřela Václavova první žena Johana Bavorská. České prameny o události mlčí, a tak se předpokládá, že se o tom z jistých důvodů prostě psát nesmělo. Vážně pokousán byl i králův hofmistr Kašpar Kaplíř, ten ale útok přežil.
Mohla za selhání výchova?
Václav IV. byl svým otcem Karlem IV. už od narození adorován. Ve dvou letech ho dal korunovat na českého krále (zajímavostí je, že Václav dle kronikářů při korunovaci „zesral“ oltář), v devíti ho oženil, ve třinácti mu zajistil říšský trůn. Václav všechno dostal jako na stříbrném podnose a nikdy nebyl nijak usměrňován, takže si svoje rozmary zachoval i jako král. Zvyklý na nekritický obdiv a poslušnost vyžadoval obojí i nyní, pravda ale je, že s takovým základem z dětství mohl jen těžko udržet svoji psychopatii na uzdě.
Sesazen pro lenost
Václav IV. byl na trůně desítky let. Potom byl sesazen z římského trůnu pro nečinnost a neužitečnost, což neuznal, ale aspoň mu zůstala česká koruna.
Abychom nebyli nespravedliví, Václav měl i pár chvályhodných vlastností: měl rád zvířata, za střízliva byl dobrý společník a vůbec nebyl hloupý. Naopak vynikal sečtělostí a talentem na cizí jazyky. Kromě toho dostavěl některé významné stavby, které nestihl dokončit Karel IV., mimo jiné pokračoval ve stavbě chrámu sv. Víta. Za jeho vlády byla rozestavěná celá Praha, hlavně Nové Město.
Zdroje:
kniha Čas psychopatů, Radkin a František Honzákovi
prostor-ad.cz, historicky.blog.cz, idnes.cz, dotyk.cz, Wikipedia Commons